Knihy a dějiny
ročník 2, 1995, č. 1

Obsah:
 

[ 1994, č. 1  |  1995, č. 1  |  1995, č. 2  |  1996, č. 1  |  1996, č. 2  |  1997, č. 1  |  1997, č. 2  |  1998, č.1-2   |  1999, č.1-2 |  2000/2001, č.1-2 ]
 
 
 

Pražský knihkupec Johann Friedrich Rüdiger a jeho nabídka knih v roce 1748
PRAVOSLAV KNEIDL

Od roku 1745 měl v Praze na Starém Městě na Malém rynečku v domě V ráji (čp. 144-I.) c. k. privilegované knihkupectví Johann Friedrich Rüdiger, původně norimberský obchodník s knihami, který dojížděl do Prahy a nabízel své zboží na trzích asi od roku 1710. Svůj pouliční stánek postavil vždy v tom obvodu, kde byla pouť nebo jarmark, jako při svatováclavském výročním trhu na Starém Městě, při svatovítském na Hradčanech a podobně. Roku 1724 inzeroval knihy o svatovítském trhu. V roce 1741 byl jeho komisionářem knihař Matyáš Rosentretter na Malé Straně. Před rokem 1745 se trvaleji usadil na Malé Straně. S vročením 1748 vydával po šestnáctistránkových sešitech seznam svého knižního skladu. Jeho titul zní: Catalogus oder Verzeichnu  aller Büchern, welche in Prag in dem Buchladen im Paradeyß um billigen Preiß zu haben seyn bey Johann Friedrich Rüdiger, Kaiserl. Königl. Privilegierten Buchhändlern, 1748, 8o, 512 s. Podle signetu („Colligo Flores“) byl katalog tištěn v Rosenmüllerovské tiskárně v době, kdy tiskárnu vedla Žofie Rosenmüllerová a jejím faktorem byl F. I. Kirchner. Popis jednotlivých titulů je stručný, zkracovaný, ale základní údaje jsou úplné a přesné; uvádí autora, název knihy, místo a rok vydání, formát a cenu, za niž výtisk nabízí. Řazení je v podstatě abecední jmenné (autorské) s určitými věcnými skupinami.
     Exemplář Knihovny Národního muzea (St. t. 57 F 8) obsahuje popisy knih od A po P; poslední heslo je Plinius; konec abecedy patrně nevyšel nebo zde chybí. Podle hrubého propočtu uvádí katalog přibližně 7.700 titulů převážně německé, ale také latinské a francouzské literatury. České tituly jsou v naprosté menšině a uvedeny německy s poznámkou böhmisch. Bohemikálních nečeských titulů – německých a latinských – autor tohoto článku napočetl 148. Významněji je zastoupeno dílo Balbínovo a Komenského, šest titulů zde mají práce Ferdinanda Ernesta Herbersteina. Podle vročení jednotlivých titulů Rüdigerovo knihkupectví nabízelo jak soudobé tak antikvární knihy. Jasnou převahu má literatura první poloviny 18. století encyklopedické šíře. výjimečně se objeví i titul ze 16. století.
     Bohatství sortimentu knihkupectví dokládá v článku uvedený seznam míst vydání nabízených knih, která pokrývají tiskařská místa z celé Evropy. Velkou převahu vykazují přirozeně tisky vydané v Německu, nezanedbatelná jsou i vydání z Francie a Nizozemí; zcela chybí produkce Španělska. V celku jde o úctyhodný počet 242 míst, v nichž byly tištěny knihy, nabízené v Praze roku 1748 v Rüdigerově knihkupectví.
     Druhý seznam podává tituly Rüdigerova nabídkového katalogu, které dosud nebyly registrovány v materiálu, připraveném v Knihovně Akademie věd pro Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800. Vzhledem k tomu, že pro tuto národní bibliografii byly již excerpovány katalogy všech významných pražských knihoven (včetně knihoven klášterních), domnívá se autor, že 30 titulů může být pro naši retrospektivní bibliografii jistým přínosem.

 

Der Prager Buchhändler Johann Friedrich Rüdiger und sein Bücherangebot im Jahre 1748

Pravoslav Kneidl

Seit dem Jahre 1745 unterhielt in Prag in der Altstadt auf dem Kleinen Ring im Haus "V ráji" ["Im Paradies"], NC 144-I. der aus Nürnberg stammende Buchhändler Johann Friedrich Rüdiger eine k. k. privilegierte Buchhandlung. Er kam nach Prag und bot seine Waren auf den M"rkten seit dem Jahre 1710 an; seinen Verkaufsstand schlug er stets in jenem Stadtviertel auf, wo eine Festlichkeit mit religiösem Anlaß oder ein Jahrmakrt stattfanden, wie beim Jahrmarkt am St.-Gallustag in der Altstadt, beim St.- Veitsfest auf dem Hradschin u. ä. Im Jahre 1724 inserierte er Bücher beim St.-Veitsmarkt. Im Jahre 1741 war der Buchbinder Matthias Rosentretter auf der Kleinseite sein Kommissar. Vor dem Jahre 1745 hatte er sich dauernder auf der Kleinseite niedergelassen. Mit der Jahreszahl 1748 gab er ein Verzeichnis seines Büchermagazins in je sechzehnseitigen heften heraus. Dessen Titel lautet: Catalogus oder Verzeichnis aller Büchern, welche in Prag in dem Buchladen im Paradeyß um billigen Preiß zu haben seyn bey Johann Friedrich Rüdiger, kaiserl. Königl. Privilegierten Buchhändlern, 1748 (8o, 512 S.). Nach dem Signet "Colligo Flores" war der Katalog in Rosenmüllers Druckerei zu einem Zeitpunkt gedruckt worden, da Sophie Rosenmüller die Druckerei leitete und F. I. Kirchner ihr Faktor war. Die Beschreibung der einzelnen Titel ist knapp, verkürzt, aber die grundlegenden Angaben sind vollständig und genau; sie zitierten den Autor, den Titel des Buches, weiter Ort und Jahr der Edition, Format und Preis, wofür das Exemplar angeboten wird. Die Anordnung erfolgt im wesentlichen alphabetisch nach den Namen (der Autoren) mit gewissen sachbezogenen Gruppen.
Das Exemplar der Bibliothek des Nationalmuseums (St. t. 57 F 8) beinhlatet die Beschreibungen der Bücher von A bis P; das letzte Stichwort ist Plinius; das Ende des Alphabets erschien offenbar nicht oder fehlt hier. Nach einer groben Schätzung bringt der Katalog annähernd 7700 Titel vorwiegend der deutschen, aber auch der lateinischen und französischen Literatur. Die tschechischen Titel bilden eine völlige minderheit und werden deutsch mit der Anmerkung "böhmisch" angeführt. Bohemikale nichttschechische - deutsche und lateinische - Titel fand der Autor der vorliegenden Abhandlung in der Zahl von 148 vor. Bedeutsamer ist das Werk Balbíns und Komenskýs vertreten, sechs Titel besetzen hier die Werke Ferdinand Ernest Herbersteins. Nach der Jahreszahl der Ausgaben der einzelnen Titel bot Rüdigers Buchhandlung sowohl zeitgenössische, als auch antiquarische Bücher an. Klar dominiert hier die Literatur der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts in enzyklopädischer Spannbreite, ausnahmsweise taucht auch ein Titel aus dem 16. Jahrhundert auf.
Das reiche Sortiment der Buchhandlung wird in der Abhandlung durch das dort angeführte Verzeichnis der Editionsorte der angebotenen Bücher dokumentiert, die sich über die Druckorte ganz Europas erstrecken. Beträchtlich überwiegen natürlich die in Deutschland erschienenen Drucke, nicht unbeachtlich sind auch die Editionen aus Frankreich und den Niederlanden; vollständig fehlt die Produktion Spaniens. Insgesamt handelt es sich um die achtunggebietende Zahl von 242 Orten, in denen die in Prag im Jahre 1748 in der Buchhandlung Rüdigers angebotenen Bücher gedruckt wurden.
Das zweite Verzeichnis zitiert die Titel des Angebotskatalogs Rüdigers, die bislang in dem in der Bibliothek der Akademie der Wissenschaften der Tschechische Republik für die Bibliographie fremdsprachiger bohemikaler Drucke aus den Jahren 1501-1800 vorbereiteten Material nicht registriert wurden. Mit Rücksicht darauf, daß für diese nationale Bibliographie die Kataloge aller wichtigen Prager Bibliotheken (einschließlich der Klosterbibliotheken) bereits exzerpiert wurden, meint der Autor, daß die 30 Titel für unsere retrospektive Bibliographie einen gewissen Beitrag darstellen können.

Zpět na obsah čísla
 

Náprava metodou kratochvilných řečí (Vavřinec Leander Rvačovský, Masopust, Praha 1580)
MIRJAM BOHATCOVÁ

Studie pojednává o posledním tisku předního pražského nakladatele a tiskaře Jiřího Melantricha z Aventinu (†2.7.1580). Je to ojedinělý spis, který podává morální kritiku soudobé společnosti tehdejší formou „kratochvilných řečí“, tedy vpodstatě beletristickou četbou.
     Jeho autor, utrakvistický kněz Vavřinec Leander Rvačovský (zemřel po roce 1591), který studoval na různých vysokých školách v Německu, byl rozporuplná postava. Pro své neshody s vrchností, s farníky i s utrakvistickou konsistoří měnil místa svého působení jako farář či děkan po Čechách a Moravě, byl ženatý a otcem asi sedmi dětí, byl schopným spisovatelem, ale též díky svým životním zkušenostem dobrým psychologem, který svoji tvůrčí metodu založil na čtivosti své knihy. V předmluvě vysvětluje, že na žádost mnohých svých zbožných a dobrých přátel sepsal pro poučení mládeže něco o původu pohanských a ďábelských masopustních rozpustilostí. Příhodné texty pro svůj spis sbíral z Písma svatého a z rozličných církevních i světských historií. Pro své líčení si Rvačovský zvolil personifikaci Masopustu, jeho ženy Pýchy a jejich dvanácti synů, pekelných patriarchů. Masopustova rodina na světě dosáhla skvělé kariéry, kromě jiného též proto, že ďábel, když se mu to hodí, umí se proměnit v anděla světlosti a učinit opicí Boží, takže lidem vnuká své záměry, vydávaje je za dobré a Pánu Bohu příjemné. Podstatnou částí Rvačovského knihy je výklad o Masopustových synech, kteří se jmenují Soběhrd, Lakomec, Nádherný (z dvojčat, sestra Sodomská milost), Vožralec, Vsteklík, Pochlebník, Závistník, Klevetník, Všetýčka, Lenoch, Darmotlach a Lhář. Každému z nich je věnována jedna ilustrace s charakteristickou momentkou z jejich života.
     Celkový profil knihy Masopust je spíše užitkový, ovšem na slušné melantrišské úrovni, ale její úprava je velmi vyvážená. Připojen je i portrét Rvačovského. Ilustrační dřevořezy jsou anonymní, ale zřejmě domácího původu, vyrobené pro tuto publikaci, nikde jinde jich nebylo druhotně použito. Knihopis č. 15.127 registruje 26 dochovaných exemplářů, mnohé z nich však jsou neúplné – doklad jejich častého čtení. Jeden z dobrých exemplářů vlastní Sächsische Landesbibliothek v Drážďanech. Soudobého nakladatele se spis Rvačovského zatím nedočkal.

 

Zusammenfassung des Buches V. L. Rvačovský: Masopust, Prag 1580

Mirjam Bohatcová

In diesem Artikel wird der letzte Druck des führenden Prager Verlegers und Buchdruckers Jiří Melantrich von Aventin (+ 2.7.1580) behandelt. Es ist ein auáergewöhnliches Werk, worin eine Moralkritik der gleichzeitigen böhmischen Gesellschaft in der damaligen Form "kurzweiliger Reden", also einer sozusagen belletristischen Lektüre angeboten wird.
Sein Autor, utraquistischer priester Vavřinec Leander Rvačovský (gestorben nach 1591), der an der Prager Universität und an verschiedenen Hochschulen in Deutschland studierte, war ein Widerspruchsgeist. Er war verheiratet und Vater mehrer Kinder, wegen seiner Auseinandersetzungen mit der Obrigkeit, den Pfarrkindern und auch mit dem utraquistischen Konsistorium wechselte er als Pfarrer oder Dechant eine Reihe von Orten in Mähren und Böhmen, dabei war er ein fähiger Schriftsteller und besonders als Mann mit viel Lebenserfahrung ein guter Psychologe, der seine Schaffensmethode an der Lesbarkeit seines Buches begründete. In der Einleitung erklärt er, daß er nach der Aufforderung seiner vielen frommen und guten Freunden etwas zur Belehrung der Jugend über die Herkunft der heidnischen und teuflischen Faschingausgelassenheit aufzeichnen wollte. Die Exempla zu seinem Buch hatte er aus der Heiligen Schrift, aus historischen Schriften und aus den antiken Stoffen zusammengetragen.
Zu seiner Fabel wählte er eine Personifikaton "des Herrn Fasching (Masopust), seiner Frau Stolz, der Tochter des Luzifers, und ihrer zwölf Söhne, "der höllischen Patriarchen". Die Familie Masopust hat sich in der Welt eine glänzende Karriere erworben, außer anderem auf der Basis, daß sich der Teufel, wenn es ihm paát, in einen Engel des Lichtes verwandeln und aus sich einen Nachäffer Gottes machen kann, so daß er den Menschen seine Ziele eingibt, indem er sie als gut und gottgefällig ausgibt. Den Kern der Erzählung bildet die Charakteristik der Wirkung der zwölf Söhne des Masopusts; sie heißen Hochmut, Geizhals, Herrlich, Säufer, Wüterich, Schmeichler, Neider, Tratschmaul, Naseweis, Faulenzer, Maulheld und Lügner. Das einzige, was den Herrn Fasching belastet, sind jedoch Hindernisse, die ihm jedes Jahr "ein guter Mensch Quadragesima" (d. h. die personifizierte Fastenzeit) bereitet; deshalb fährt er nach Rom, um ihn beim Papst anzuklagen. Das Gerichtsverfahren verliert er jedoch, danach wird er mit seiner ganzen Familie von der schlimmsten Krankheit heimgesucht und stirbt. er wird im Höllenschlund begraben und hinterläßt seinen Enkeln und Enkelinnen als Erbe, daß sie immer nach jeglicher ihrer Kurzweil sofort von Unglück, Schmerz, Sorgen und Leiden des Sinns heimgesucht werden und daá ihnen so langsam der Tod auf den Fersen bleibt.
Das Gesamtprofil des Buches "Masopust" hat eher Gebrauchscharakter, allerdings auf gutem Melantrichischen Niveau, und seine graphische Gestaltung ist sehr ausgewogen. Seine Illustrationen sind nicht dekorativ, sondern funktionell. Es gibt hier: Majestät Fasching, die Abbildungen seiner zwölf Söhne, sein Begräbnis und auch ein ganzseitiges Porträt des Autors Rvačovský. Alle diese Holzschnitte sind anonym, aber offenbar heimischen Ursprungs, für diese Publikation angefertigt und sonst nirgendwo sekundär verwendet. Im Knihopis Nr. 15.127 sind 26 erhaltene Exemplare registriert, mehrere von ihnen aber unvollständig - ein Beleg ihrer Leserbeliebtheit. Ein weiteres gutes Exemplar besitzt die Sächsische Landesbibliothek in Dresden (Lit. Slav. 46m). Einen neuzeitlichen Herausgeber hat dieses einzige Werk bisher noch nicht gefunden.


 
Zpět na obsah čísla
 

Jan Josef Bočan a jeho Slavíček rajský
BOHUMIL PAVLOK, JIŘINA VESELSKÁ

V roce 1994 jsme si připomněli dvojí výročí vztahující se k životu a dílu frýdeckého rodáka Jana Josefa Božana – 350 let od jeho narození a 275 let od vydání kancionálu Slavíček rajský v Hradci Králové roku 1719. Z počtu dochovaných exemplářů lze usuzovat, že Božanův kancionál našel velké rozšíření v kraji kolem Božanova rodiště, na Frýdecku-Místecku, Ostravsku a Opavsku. Tři z těchto exemplářů uchovává ve svém knižním fondu také Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, které v roce 1994 přiblížilo Božanův kancionál jubilejní publikací, sestavenou z vybraných pasáží kancionálu. Všechny exempláře ve frýdecké muzejní sbírce byly získány v regionu a jsou dokladem toho, co zdůrazňovali literární i hudební historici: že Božanův přínos byl zejména ve vytvoření notové a textové pomůcky pro venkovské regenschori – kantory, kteří se věnovali vedle své pedagogické služby hře na varhany v kostele. Rukopisný vpisek do jednoho z výtisků je svědectvím toho, že kancionál sloužil v tomto případě ještě ve 30. letech 20. století.
     Božanovu kancionálu věnovala pozornost řada badatelů, a to jak z hlediska literárního tak i hudebního. J. Bužga kancionál charakterizoval jako písňovou sbírku navršenou staletími, s originální dramatickou úpravou písní. S. Souček v rozboru písňových textů přiznal J. J. Božanovi původnost řady veršů, které hodnotil jako zdařilé, jadrné, vykazující smysl pro působivou a uměleckou formu. Jako J. Bužga ocenil i S. Souček hudební stránku díla a Božanovu znalost potřeb chrámového muzicírování, zejména podtrhl umocnění dramatických pasáží využitím sólových partů jednotlivých hlasů a chóru.
     Zatímco 275 let od vydání ojedinělého díla barokní hymnologické a homiletické literatury je jen těžko zpochybnitelných, méně jisté jubileum se váže k výročí Božanova narození. Dosavadní literárně historická literatura uvádí jako pravděpodobný rok narození rok 1644 v městě Frýdku. V průběhu přípravy jubilejní publikace se nečekaně objevily zajímavé skutečnosti, které inspirovaly další pátrání a ověřování údajů opakovaně citovaných. Průzkumem rukopisných materiálů v Muzeu Beskyd, na faře v Chroustovicích (kde Božan působil 33 let a kde je i pochován) a v matrikách ve Státním archivu v Zámrsku, se podařilo nejasnosti kolem dat Božanova narození vyřešit. Uvedené prameny dostatečně potvrzují rok 1664 jako správné datum narození, jubileum v roce 1994 bylo tedy oprávněné.

 

Jan Josef Božan und sein Kational Slavíček rajský. (Zum 350. Geburtsjubiläum des Autors und zur 275. Wiederkehr der Edition des Kantionals.)

Bohumil Pavlok, Jiřina Veselská

Im Jahre 1994 gedachten wir eines doppelten Jubiläums mit Bezugnahme auf das Leben und Werk des aus Frýdek stammenden Jan Josef Božan - 350 Jahre seit seiner Geburt und 275 Jahre seit dem Erscheinen seines Kantionals Slavíček rajský (Paradiesische Nachtigall) in Hradec Králové (Königgratz) im Jahre 1719. Auf Grund der erhaltenen Exemplare kann geschlossen werden, daß das Kantional Božans in der Landschaft um Božans Geburtsort, in den Regionen von Frýdek-Místek, Ostrava und Opava, stark verbreitet war. Drei dieser Exemplare verwahrt in seinem Buchbestand auch das Beskiden-Museum in Frýdek-Místek, das im Jahre 1994 Božans Kantional durch eine aus ausgewählten Passagen des Kantionals zusammengestellte Jubiläumspublikation der Öffentlichkeit ins Gedächtnis rief. Alle Eemplare in der Musealsammlung in Frýdek wurden in der Region gewonnen und beweisen, was bereits die Literar-und Musikhistoriker hervorhoben: daß Božans Beitrag insbesonder in der Schaffung eines Noten-und Textbehelfes für die Chorleiter und Kantoren bestand, die sich neben ihrer pädagogischen Verpflichtung dem Orgelspiel in der Kirche widmeten. Die handschriftliche Eintragung in einem der Exemplare spricht dafür, daß das Kantional in diesem Fall noch in den dreiáiger Jahren des 20. Jahrhunderts diente.
Dem Kantional Božans widmeten zahlreiche Forscher ihr Augenmerk, und zwar sowohl unter dem literarischen, wie dem musikalischen Aspekt. J. Bužga charakterisierte das Kantional als eine jahrhundertlang zusammengetragene Liedersammlung mit einer originellen dramatischen Bearbeitung der Lieder. S. Souček gestand J. J. Božan in seiner Analyse der Liedertexte Originalität mancher Verse zu, die er als geglückt, marking würdigte und die Sinn für wirksame und künstlerische Form aufwiesen. Ebenso wie J. Bužga würdigte auch S. Souček den musikalischen Belang des Werkes und Božans Kenntnis der Erfordernisse des Musizierens in der Kirche; er unterstrich auch die Steigerung der dramatischen Passagen durch Heranziehung von Solopartien einzelner Stimmen und des Chores.
Während die 275 Jahre seit dem Erscheinen dieses einzigartigen Werkes der barocken hymnologischen und homiletischen Literatur nur schwerlich angezweifelt werden können, ist das auf das Geburtsjubiläum Božans bezügliche Datum weniger gewiß. Die bisherige literarhistorische Forschung zitiert als wahrscheinliches Geburtsjahr 1644 in der Stadt Frýdek. Im Laufe der Vorbereitungen für die Jubiläumspublikation tauchten unerwartet interessante Umstände auf, die weitere Nachforschungen und eine Überprüfung der wiederholt zitierten Angaben auslösten. Durch Nachforschungen in den handschriftlichen Materialien in Beskiden-Museum, in der Pfarre in Chroustovice (wo Božan 33 Jahre wirkte und wo er auch begraben liegt) und in den Matriken im Staatlichen Archiv in Zámrsk konnten die Unklarheiten um das Geburtsdatum Božans beseitigt werden. Die angeführte Daten bestätigen hinlänglich das Jahr 1664 als richtiges Geburtsdatum. Das Jubiläum im Jahre 1994 war demnach vollauf berechtigt.


 
Zpět na obsah čísla
 

Knihovna zámku Červený Hrádek u Jirkova
PETR MAŠEK

Dnešní zámecká knihovna z Čeveného Hrádku vznikala v minulosti na třech různých místech. Během času se tyto tři části spojily. První složkou byla původní knihovna hrabat von Rottenhan, kteří získali zámek Červený Hrádek u Jirkova v roce 1771. Ke knihám, které na Červený Hrádek pravděpodobně přivezl hrabě Karl Alexander Johann, přibyla sbírka Heinricha von Rottenhana (1737–1809), politika, podnikatele a podporovatele průmyslu.
     Druhá část knihovny vznikla na zámku Herálec a můžeme si o ní vytvořit poměrně dobrou představu, protože je k disposici starý svazkový katalo z roku 1844.
     Třetím pramenem červenohrádecké knihovny byl příspěvek princů zu Hohenlohe-Langeburg, kteří zároveň dovršili sjednocení celé sbírky.
     Na konci druhé světové války čítala knihovna přes 6500 svazků. Po konfiskování Červeného Hrádku byla odvezena do zámku v Klášterci nad Ohří, kde proběhlo částečné vytřídění knihovny, v jehož důsledku přišla asi o 2000 svazků. Následně byla instalována v depozitárních prostorách Červeného Hrádku, v roce 1976 vyhotoven lokální katalog a postupně zkatalogizovány staré tisky. Dnešní fond obsahuje 2400 bibliografických jednotek, to jest 4421 svazků, z toho 15 rukopisů, 10 tisků 16. století a 1737 tisků do konce 18. století.

 

Schloßbibliothek Červený Hrádek u Jirkova (Rothenhaus)

Petr Mašek

Bibliothek des Nationalmuseums, Prag
Das Schloß Červený Hrádek u Jirkova erwarben 1771 die Grafen von Rottenhan. Die Bibliothek geht vermutlich schon auf Graf Heinrich von Rottenhan (1737-1809) zurück, einen Politiker, Unternehmer und Förderer der Industrie. Nach ihm erbte das Schloß seine Tochter Gabrielle (1784-1863), verheiratet mit den Grafen Georg August von Buquoy (1781-1851). Im Besitz des Schloßes folge ihre Tochter Isabelle (1812-1893) mit ihrem Gemahl Johann Nepomuk von Trauttmansdorff (1804 -1846), die für eine Erweiterung der Bibliothek sorgten. Aufgrund der Heirat ihrer Tochter Gabrielle (1840-1923) mit Prinz Ludwig von Hohenlohe - Langenburg (1823-1866) gelangte das Schloß in den Besitz dieses Geschlechtes. Der Familie gehörte auch noch das Schloß Herálec (Heraletz), das in den achtziger Jahren des 19. Jahrhunderts verkauft wurde; die dortige Bibliothek wurde ins Schloß Červený Hrádek überführt.
Der heutige Bestand enthält 4421 Bände, davon 15 Handschriften, 10 Drucke des 16. Jahrhundert und 1737 alte Drucke bis 1800. Der Rest stammt aus dem 19. Jahrhundert und vom Anfang des 20. Jahrhunderts. Etwa 70 Prozent des Bestandes ist deutschsprachig, der Rest ist vorwiegend französisch.
Einen Schwerpunkt der alten Drucke bilden Werke über die Geschichte der europäischen Länder. Weitere Gebiete sind Theologie und Philosophie. Sehr zahlreich sind lateinische juristische Werke, die in Deutschland gedruckt wurden. Eine Sondergruppe bilden Medizin und Pharmazie. Ein kleinerer Teil der Bücher ist der Mathematik, Physik und Landwirtschaft zuzuordnen.
Der Bestand des 19. Jahrhunderts besteht vorwiegend aus Belletristik, Poesie und Reisebüchern. Die Geschichte ist vor allem vetreten durch Biographien und Memoiren von bedeutenden Politikern und Feldherren vertreten. Einen kleineren Bestand bildet die katholische religiöse Literatur, insbesondere Katechismen und Missale. Zahlreiche sind Werke der Autoren aus dem Haus Hohenlohe sowie Werke über die Geschichte dieses Geschlechts.

 
Zpět na obsah čísla
 

Historický fond Státní technické knihovny a jeho retrospektivní zpracování
EVA SOŠKOVÁ

Historický fond Státní technické knihovny v Praze vznikl jako knihovna Stavovské inženýrské školy, založení v roce 1718. Jeho tvorba pokračovala bez přerušení jako knihovna vysokého technického učiliště, kterým byl od roku 1806 Stavovský polytechnický institut, rozdělený v roce 1869 na dva samostatné – český a německý. Knihovna zůstala společná pro oba instituty, které byly v roce 1875 zestátněny (převedeny do podřízenosti ministerstva kultu a vyučování Rakouska) a od roku 1879 nesly pojmenování Česká (Německá) vysoká škola technická.
     Fond knihovny byl konstituován po roce 1831, kdy byl jmenován první správce knihovny z řad pedagogů Stavovského polytechnického institutu, a to soustředěním, oborovým uspořádáním a osignováním veškeré literatury nacházející se v institutu. Oborové uspořádání a stavění v 15 tematických skupinách označených velkým písmenem, v některých případech dvěma písmeny podle německého názvu oboru, si fond uchoval až do roku 1913. V tomto roce byl zaveden nový způsob signování a stavění, a to s použitím členění na tři formáty a numerus currens.
     Na přelomu 19. a 20. století byly vydány dva svazkové katalogy, obsahující údaje o celém fondu knihovny do doby vydání. Spolu s historickým lístkovým jmenným katalogem a původními inventárními seznamy nepředstavují tyto pomůcky uspokojivý informační aparát pro zpřístupňování knižní části historického fondu STK v současné době.
     V roce 1956 byl zpracován a vydán první novodobý soupis literatury, která byla podle vlastnického označení knihovnou Stavovské inženýrské školy, respektive jejího vždy pouze jediného profesora v letech 1718–1800. V roce 1975 byl proveden nový inventární soupis literatury nacházející se v té době ve fondu. Inventární soupis knih se stal v roce 1992 podkladem pro vytvoření databáze obsahující základní bibliografické údaje a některá statistická data. Konverzí této databáze vznikla databáze historického fondu knih Státní technické knihovny, která je od roku 1993 postupně doplňována retrospektivní katalogizací „s knihou v ruce“ na databázi, obsahující úplné bibliografické údaje i faktografický popis starých tisků.
     Rozsah fondu je podle statistického zjištění v roce 1992 cca 13400 popisných jednotek ve 21000 svazcích. Předpokládá se, že po dokončení bude mít databáze cca 24000 záznamů. Bude přístupná místním i vzdáleným uživatelům na počítačové síti STK a předpokládá se její zveřejnění na CD-ROM.
 

 

Der historische Bestand der Staatlichen Technischen Bibliothek in Prag

Eva Sošková

Der historische Bestand der Staatlichen technischen Bibliothek in Prag entstand als Bibliothek der im Jahre 1718 gegründeten Ständischen Ingeniersschule. Der Bestand wurde ununterbrochen als Bibliothek der Technischen Hochschule ausgeweitet, die die Nachfolgerin des seit dem Jahre 1806 entstandenen Ständischen Polytechnischen Instituts war, das im Jahre 1869 in zwei selbständige - eine tschechische und eine deutsche - Institute geteilt worden war. Die Bibliothek blieb für beide Institute gemeinsam, die ihrerseits im Jahre 1875 verstaatlicht (dem Ministerium für Kultus und Unterricht Österreichs unterstellt) wurden und seit dem Jahre 1879 den Namen Tschechische (bzw. Deutsche) Technische Hochschule trugen.
Der Bestand der Bibliothek konstituirte sich nach dem Jahre 1831, als der erste Bibliotheksverwalter aus den Reihen der Pädagogen des Ständischen Polytechnischen Instituts ernant wurde, und zwar durch Konzentration, fachgerechte Anordnung und Signierung der sich im Institut befindlichen sämtlichen Literatur. Die fachbezogene Anordnung und Aufstellung in 15 mit einem Großbuchstaben, in einigen Fällen mit zwei Buchstaben nach der deutschen Bezeichnung des Faches, gekennzeichneten Gruppen wurde im Bestand bis zum Jahr 1913 beibehalten, In diesem Jahr wurde eine neue Signierungs-und Anordnungsart eingeführt, und zwar unter Anwendung der Gliederung in drei Formate und den numerus currens.
An der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts erschienen zwei Kataloge, die die Angaben über den ganzen Bestand der Bibliothek bis zum Zeitpunkt der Edition enthielten. Im Verein mit dem historischen Zettelkatalog nach Namen und den ursprünglichen Inventarverzeichnissen stellen diese Behelfe einen zufriedenstellenden Informationsapparat für die Erschließung des Buchteiles des historischen Bestandes der Staatlichen Technischen Bibliothek gegenw"rtig dar.
Im Jahre 1956 wurde die erste neuzeitliche Bestandaufnahme der Literatur bearbeitet und herausgegeben, die nach der Eigentümernotiz der Bibliothek der Ständischen Ingenieurschule, bzw. ihres jeweils nur einzigen Professors in den Jahren 1718-1800, gehörte. Im Jahre 1975 wurde eine neue Bestandaufnahme der sich damals im Bestand befindlichen Literatur vorgenommen. Die Bestandaufnahme bildete im Jahre 1992 die Grundlage für die Schaffung einer Datenbank, die die grundlegenden bibliographischen Daten und einige statistische Angaben enthielt. Durch Konversion dieser Datenbank entstand die Datenbank des historischen Bestandes der Bücher der Staatlichen Technischen Bibliothek, die seit dem Jahre 1993 nach und nach durch retrospektive Katalogisierung "mit dem Buch in der Hand" zu einer Datenbank ausgeweitet wird, die die kompletten bibliographischen Daten und auch die faktographische Beschreibung der alten Drucke beinhaltet.
Der Umfang des Bestandes macht laut statistischer Feststellung im Jahre 1992 etwa 14.300 Beschreibungseinheiten in 21.000 Bänden aus. Voraussetzungsgemäß wird die Datenbank nach Fertigstellung etwa 24.000 Aufzeichnungen enthalten. Sie wird den örtlichen und auch entfernten Benützern im Computernetz der Staatlichen Technischen Bibliothek zugänglich sein und ihre Veröffentlichung wird auf CD-ROM vorausgesetzt.

Zpět na obsah čísla

 
 
 
 
 
Česká domovská stránka  •  Periodické publikace