1982-080A - Sojuz-T 7

Název objektu Sojuz-T 7 <=Союз-Т 7>
SSC 13425
Start1982-08-19 17:11:52 UT, Bajkonur [=Baikonur], Sojuz-U
Stav objektupřistál na Zemi
Přistání1982-12-10
Životnost112 dní, tj. 0.31 roku
ProvozovatelSovětský svaz
VýrobceSovětský svaz
Kategoriepilotovaná kosmická loď
Hmotnost6850 kg

Osádka

Od Odkud Do Kam Člen osádky Stát Let Funkce
1982-08-19 Země 1982-08-20 1982-033A Leonid I. Popov <=Леонид И. Попов> SUN 3 KK
Aleksandr A. Serebrov <=Александр А. Серебров> SUN 1 BI
Svetlana J. Savickaja <=Светлана Й. Савицкая> SUN 1 KI
1982-08-29 1982-033A 1982-08-29 1982-033A Anatolij N. Berezovoj <=Анатолий Н. Березовой> SUN 1 KK
Valentin V. Lebedev <=Валентин В. Лебедев> SUN 2 BI
1982-12-10 1982-033A 1982-12-10 Země Anatolij N. Berezovoj <=Анатолий Н. Березовой> SUN 1 KK
Valentin V. Lebedev <=Валентин В. Лебедев> SUN 2 BI

Parametry dráhy

Epocha Typ i P hP hA Pozn.

Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). hP - Výška dráhy v pericentru. hA - Výška dráhy v apocentru.

Popis objektu

Pilotovaná transportní kosmická loď. Vyrobilo ji a provozuje NPO Energija <=НПО Энергия>, Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR).

Loď typu Sojuz-T (typové označení 11F732, model 7K-ST, výr. č. 12L) o celkové délce 6.98 m a maximálním průměru 2.72 m sestává ze tří části: návratového modulu SA [=spuskajemyj apparat], obytné sekce BO [=bytovoj otsek] a přístrojové sekce PAO [=priborno-aggregatnyj otsek].

V modulu SA kuželového tvaru o délce 2.14 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 3.85 m3 (z toho prostor pro osádku 2.5 m3) jsou umístěna 3 křesla pro kosmonauty, prvky řízení, kontejnery pro dopravu nákladu na Zemi a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části je kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0.6 m. V přední části jsou ve dvou hermetických kontejnerech umístěny padákové systémy: hlavní o ploše 1000 m2 a záložní o ploše 570 m2. Povrch SA je pokryt ablativním štítem. Na spodní straně je umístěno 6 motorů měkkého přistání.

Sekce BO ogiválního tvaru o délce 3.29 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 6.6 m3 (pro osádku 4 m3) slouží k pobytu a odpočinku osádky. V přední části je umístěno aktivní stykovací zařízení a průlez, umožňující přestup na palubu kosmické stanice.

Sekce PAO sestává ze tří úseků. Přechodový úsek slouží k připojení návratového modulu. V hermetizovaném přístrojovém úseku o průměru 2.1 m a výšce 0.5 m (objem 2.2 m3) jsou umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek válcového tvaru o průměru 2.1 m, dole s kuželovým límcem o max. průměru 2.72 m, nese pohonný komplex ODU [=ob"jedinennaja dvigatel'naja ustanovka], kterou tvoří výkyvně uložený hlavní motor o tahu 4.1 kN, 14 korekčních motorů o tahu 137 N (z toho 10 v přechodovém úseku) a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 24.5 N, využívajících společné nádrže a systém distribuce KPL. Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 10.6 m.

Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému na TPL.

Maximální doba autonomního letu je 14 dní, v zakonzervovaném stavu po připojení ke stanici až 6 měsíců.

Předchozí kosmickou lodí této řady je Sojuz-T 6 (1982-063A), další je Sojuz-T 8 (1983-035A).

Průběh letu

Datum Událost

Literatura

  1. Kosmonavtika. Enciklopedija / Gl. red. V. P. Gluško. - Izd. Sovetskaja enciklopedija : Moskva, 1985. - S. 373-374.

------
Datum poslední úpravy: 2009-04-10 20:15:37 UT Platná stránka HTML 4.01! Popis kódu UTF-8 © 2009 - Antonín Vítek