| Název objektu | Saljut 7 <=Салют 7> |
| DOS-6 [=Dolgovremennaja Orbital'naja Stancija] | |
| SSC | 13138 |
| Start | 1982-04-19 19:45:00 UT, Bajkonur [=Baikonur], Proton-K [SL-13] |
| Stav objektu | zanikl v atmosféře |
| Zánik | 1991-02-07 |
| Životnost | 3215 dní, tj. 8.80 roku |
| Provozovatel | Sovětský svaz |
| Výrobce | Sovětský svaz |
| Kategorie | kosmická stanice |
| Hmotnost | 18900 kg |
| Epocha | Typ | i | P | hP | hA | Pozn. |
|---|
Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). hP - Výška dráhy v pericentru. hA - Výška dráhy v apocentru.
Kosmická stanice. Zkonstruovalo ji a postavilo NPO Energija <=НПО Энергия>, Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR). Provozovatelem je Ministerstvo oborony (MO) SSSR <=Министерство обороны (МО) СССР>, Moskva (SSSR).
Kosmická stanice typu Zarja (typové označení 11F715, model 17KS, výr. č. 125-2) je válcového tvaru o max. průměru 4.15 m a délce 16 m. Vnitřní hermetizované prostory mají objem 82.5 m3; z toho je volně přístupných pro osádku 47 m3. Sestává z přechodového úseku PO [=perechodnyj otsek], pracovního úseku RO [=rabočij otsek] a nehermetizovaného přístrojového úseku AO [=aggregatnyj otsek]. PO o průměru 2 m a délce 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení transportní lodi slouží pro uskutečňování vědeckých experimentů, pro přestup do transportní lodi. Bočním průlezem mohou kosmonauti ve skafandrech vystupovat na povrch stanice. Na povrchu PO jsou umístěny antény setkávacího systému a 3 otočné panely slunečních baterií o rozpětí 16.5 m a celkové ploše 60 m2. Průlez mezi PO a RO je hermeticky uzavíratelný. RO o celkové délce 9.1 m je tvořen trupem složeným ze dvou válcových částí o průměrech 2.9 m resp. 4.15 m a délkách 3.5 m resp. 2.7 m, spojených kuželovým přechodem o délce 1.2 m. Je vybaven 22 průzory pro navigační měření, vizuální pozorování a fotografování. V RO jsou rozmístěny hlavní systémy řízení stanice, klimatizace, termoregulace, zásobování elektrickou energií s NiCd akumulátory, zásobování pitnou vodou, ledničky pro zásoby potravy a v přední části hlavní palubní deska. V zadní části jsou místa pro odpočinek a v oddělené části je umístěno sanitární zařízení. Na vnějším povrchu užší části RO jsou umístěny radiátory klimatizačního systému. K zadní části RO přiléhá válocový AO o průměru 4.15 m a délce 3.5 m. Je v něm umístěn unifikovaný korekční systém ODU [=ob"jedinennaja dvigatel'naja uustanovka], tvořená dvěma korekčním motory o tahu 3.0 kN, se zásobou KPL v 6 nádržích a 32 motorky orientačního a stabilizačního systému o tahu 140 N. Jsou zde umístěny i nádrže na pitnou vodu. V ose AO je umístěna přechodová komora PK [=promežutočnaja kamera] o max. průměru 2.0 m a délce 1.6 m, oddělitelná od RO hermetickým poklopem, Na jejím vnějším konci je druhý spojovací uzel pro připojování transportních lodí.
Poslední družicová stanice řady Saljut; předchozí je Saljut 6 (1977-097A), která je i předchozí stanicí jiné modifikace typu DOS. Nasledující stanicí DOS jiného typu je Mir (1986-017A).
| Datum | Událost |
|---|
| Datum poslední úpravy: 2009-04-10 20:15:35 UT |
 |
 |
© 2009 - Antonín Vítek |