Alexander von Humboldt

 

14. 9. 1769 Berlín – 6. 5. 1859 Berlín

(Zdroj obrázku: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/AvHumboldt.jpg)

Jméno osobnosti, kterou si dnes připomeneme, nese mnoho nejen geografických objektů, např. studený oceánský proud, pohoří, řeka ve Spojených státech či druh tučňáka. Tento malý výčet spojuje jméno Humboldt.

Německý přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt se narodil 14. září v roce 1769 v Berlíně do bohaté šlechtické rodiny a jeho bratrem byl pozdější státník a jazykovědec Wilhelm. Otec Alexander Georg chtěl a také mohl dopřát svým synům co nejlepší vzdělání, a proto najímal domácí učitele. Univerzitní studia Alexander absolvoval na německých univerzitách, kde získal univerzální vzdělání a rozhled. Hlavně ho ale zajímaly přírodní vědy a poznávání cizích území. Spolu s německým přírodovědcem G. A. Forsterem cestoval roku 1790 po západní Evropě a tato cesta měla pro Humboldta rozhodující vliv na celý jeho další život i vědeckou práci. Několik let sice pracoval na báňských úřadech, ale poté se, díky dědictví po matce, mohl věnovat už jen vědě a cestování. Roku 1798 se přestěhoval do Paříže a s francouzským botanikem Aimé Bonplandem podnikl v letech 17991804 průzkumnou cestu do španělské Jižní a Střední Ameriky, která byla do té doby nepřístupná cizím badatelům. Během cesty navštívili například Kanárské Ostrovy, Venezuelu, Peru, Kubu, nebo Mexiko. Humboldt ve zmíněných oblastech studoval sopečnou činnost, potvrdil existenci kanálu mezi povodím Orinoka a Amazonky, studoval závislosti rostlin na dané zeměpisné poloze, sbíral rostliny, minerály i zvířata a vystoupil na nejvyšší horu Ekvádoru, vyhaslý čtvrtohorní starovulkán Chimborazo, do nadmořské výšky 5 881 m. Zpátky do Evropy se badatelé vrátili přes severní Ameriku. Na druhou velkou výpravu se Humboldt vydal roku 1829 do asijské části Ruska, doprovázen mineralogem G. Rosem a zoologem Ch. Ehrenbergem. Cestovatelé navštívili Ural, západní Sibiř, Altaj a horní Irtyš. Přes Omsk, Kirgizskou step, severní pobřeží Kaspického moře a Volhu se vrátili přes Moskvu do Petrohradu. Výsledkem této cesty byly mnohé vědecké poznatky a sbírka přírodnin. Humboldt na svých cestách studoval zejména flóru a její rozšíření a popsal více než 3 500 druhů rostlin. Stěžejním dílem Alexandera von Humboldta je pětisvazkový Kosmos, který vycházel v letech 18451862. Vědec v něm shrnul výsledky svého celoživotního bádání o Zemi a vesmíru. Humboldt se se svým vědeckým výzkumem v oblasti přírodních věd stal zakladatelem nových vědeckých odvětví, jako jsou vulkanologie, vědy o zemském magnetismu, orometrie, geobotaniky a klimatologie, kde poprvé zavedl koncepci izotermů. Cenné jsou i jeho průkopnické poznatky v dalších oborech včetně etnografie a popisu památek předkolumbovské Ameriky. Humboldt byl skutečný polyhistor, měl velké znalosti z řady oborů, ke kterým se řadila chemie, fyzika, geologie astronomie, nebo hospodářská geografie. Už za svého života obdržel mnoho poct a řádů. 6. května 1859 dotlouklo srdce téměř devadesátiletého muže, který už za svého života získal přízvisko „kníže vědy“. V roce 1949 změnila nejstarší berlínská univerzita jméno na počest svého zakladatele Wilhelma von Humboldta a jeho bratra přírodovědce Alexandera von Humboldta. Zdá se neuvěřitelné, že od smrti Alexandera von Humboldta uplynulo letos v září už 250 let.

 

Zdroj:

Cestovatelé, objevitelé a mořeplavci. Praha: Encyklopedický dům, 1997. Encylopedická edice Listy, 8. ISBN 80-86044-00-9.

HRBEK, Ivan. ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. Praha: Panorama, 1979.

 

 

 

 

Vitouchová, Veronika. Alexander von Humboldt. Informace [online]. , č. [cit. 2024-03-29]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/casopis_informace/alexander-von-humboldt/

Tisknout stránku