| Název objektu | Kosmos 869 <=Космос 869> |
| SSC | 9564 |
| Start | 1976-11-29 15:59 UT ?, Bajkonur [=Baikonur], Sojuz-U |
| Stav objektu | přistál na Zemi |
| Přistání | 1976-12-17.4 |
| Životnost | 17.7 dne, tj. 0.05 roku |
| Provozovatel | Sovětský svaz |
| Výrobce | Sovětský svaz |
| Kategorie | bezpilotní zkouška |
| Hmotnost | 6570 kg |
| Epocha | Typ | i | P | hP | hA | Pozn. |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 76-11-30.0 | G | 51.76° | 89.36 min | 198 km | 293 km | |
| 76-12-10.3 | G | 51.78° | 91.06 min | 268 km | 390 km | |
| 76-12-12.7 | G | 51.77° | 90.56 min | 299 km | 309 km |
Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : G - geocentrická (Země), i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). hP - Výška dráhy v pericentru. hA - Výška dráhy v apocentru.
Prototyp transportní kosmické lodi. Vyrobilo ji a provozuje NPO Energija <=НПО Энергия>, Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR).
Zjednodušený model lodi typu Sojuz-T (typové označení 11F732, model 7K-S, výr. č. 3L) o celkové délce 6.98 m a maximálním průměru 2.72 m sestává ze tří části: návratového modulu SA [=spuskajemyj apparat], obytné sekce BO [=bytovoj otsek] a přístrojové sekce PAO [=priborno-aggregatnyj otsek].
V modulu SA kuželového tvaru o délce 2.14 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 3.85 m3 (z toho prostor pro osádku 2.5 m3) jsou umístěna 3 křesla pro kosmonauty, prvky řízení, kontejnery pro dopravu nákladu na Zemi a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části je kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0.6 m. V přední části jsou ve dvou hermetických kontejnerech umístěny padákové systémy: hlavní o ploše 1000 m2 a záložní o ploše 570 m2. Povrch SA je pokryt ablativním štítem. Na spodní straně je umístěno 6 motorů měkkého přistání.
Sekce BO ogiválního tvaru o délce 3.29 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 6.6 m3 (pro osádku 4 m3) slouží k pobytu a odpočinku osádky. V přední části je umístěno aktivní stykovací zařízení a průlez, umožňující přestup na palubu kosmické stanice.
Sekce PAO sestává ze tří úseků. Přechodový úsek slouží k připojení návratového modulu. V hermetizovaném přístrojovém úseku o průměru 2.1 m a výšce 0.5 m (objem 2.2 m3) jsou umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek válcového tvaru o průměru 2.1 m, dole s kuželovým límcem o max. průměru 2.72 m, nese pohonný komplex ODU [=ob"jedinennaja dvigatel'naja ustanovka], kterou tvoří výkyvně uložený hlavní motor o tahu 4.1 kN 14 korekčních motorů o tahu 137 N (z toho 10 v přechodovém úseku) a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 24.5 N, využívajících společné nádrže a systom distribuce KPL. Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 10.6 m.
Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému na TPL.
Maximální doba autonomního letu je 14 dní, v zakonzervovaném stavu po připojení ke stanici až 6 měsíců.
Předchozí kosmickou lodí této řady je Kosmos 772 (1975-093A), další je Kosmos 1001 (1978-036A).
| Datum | Událost |
|---|
| Datum poslední úpravy: 2011-05-15 20:13:38 UT |
 |
 |
© 2011 - Antonín Vítek |