| Název objektu | Sojuz 20 <=Союз 20> |
| SSC | 8430 |
| Start | 1975-11-17 14:36 UT ?, Bajkonur [=Baikonur], Sojuz-U |
| Stav objektu | přistál na Zemi |
| Přistání | 1976-02-16 02:24 UT |
| Životnost | 90.492 dne, tj. 0.2478 roku |
| Provozovatel | Sovětský svaz |
| Výrobce | Sovětský svaz |
| Kategorie | bezpilotní zkouška |
| Hmotnost | 6570 kg |
| Epocha | Typ | i | P | hP | hA | Pozn. |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 75-11-17.8 | G | 51.62° | 88.62 min | 177 km | 251 km | |
| 75-11-18.4 | G | 51.62° | 89.74 min | 247 km | 282 km | |
| 75-11-20.2 | G | 51.59° | 91.39 min | 342 km | 350 km |
Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : G - geocentrická (Země), i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). hP - Výška dráhy v pericentru. hA - Výška dráhy v apocentru.
Pilotovaná kosmická loď. Vyrobilo ji a provozuje NPO Energija <=НПО Энергия>, Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR).
Loď typu Sojuz (typové označení 11F615A12, model 7K-TM, výr. č. 41) o celkové délce 6.98 m a maximálním průměru 2.72 m sestává ze tří části: návratového modulu SA [=spuskajemyj apparat], obytné sekce BO [=bytovoj otsek] a přístrojové sekce PAO [=priborno-aggregatnyj otsek].
V modulu SA kuželového tvaru o délce 2.16 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 3.85 m3 (z toho prostor pro osádku 2.5 m3) jsou umístěna 2 křesla pro kosmonauty, prvky řízení, kontejnery pro dopravu nákladu na Zemi a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části je kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0.6 m. V přední části jsou ve dvou hermetických kontejnerech umístěny padákové systémy: hlavní o ploše 1000 m2 a záložní o ploše 570 m2. Povrch SA je pokryt ablativním štítem. Na spodní straně jsou umístěny 4 motory měkkého přistání.
Sekce BO ogiválního tvaru o délce 3.29 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 6.6 m3 (pro osádku 4 m3) slouží k pobytu a odpočinku osádky. V přední části je umístěno periferní androgynní stykovací zařízení APAS a průlez, umožňující přestup osádky.
Sekce PAO sestává ze tří úseků. Přechodový úsek sloužící k připojení návratového modulu nese 10 motorků o tahu 100 N pro stabilizaci a drobné korekce dráhy včetně zásob jednosložkových KPL (peroxid vodíku). V hermetizovaném přístrojovém úseku o průměru 2.1 m a výšce 0.5 m (objem 2.2 m3) jsou umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek válcového tvaru o průměru 2.1 m, dole s kuželovým límcem o max. průměru 2.72 m, nese motorovou jednotku KTDU-35 s hlavním jednokomorovým motorem o tahu 4.09 kN a záložním dvoukomorovým motorem o tahu 4.03 kN včetně nádrží na KPL a turbočerpadel pro dopravu KPL (asym. dimetylhydrazin a oxid dusičitý). Dále jsou zde 4 korekční motory o tahu 100 N a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 10-14.7 N. Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 8.37 m.
Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému na TPL o tahu 785 kN.
Maximální doba autonomního letu je 14 dní.
Na palubě byly biologické materiály (mj. mušky Drosophila melanogaster, želvy, kaktusy, gladioly, různá semena vyšších rosstlin aj.).
Předchozí kosmickou lodí této řady je Sojuz 19 (1975-065A), další je Sojuz 21 (1976-064A).
Podle McDowella je výr. č. 64.
| Datum | Událost |
|---|---|
| 1975-11-17 | Po navedení na výchozí dráhu se uskutečnilo několik korekcí dráhy. |
| 1975-11-19 | Kosmická loď se spojila s družicovou stanicí Saljut 4 (1974-104A). |
|
1975-11-19 až 1976-02-16 | Součást stanice Saljut 4. |
| 1976-02-16 | Kosmická loďse oddělila od stanice Saljut 4 (1974-104A) a její návratový modul přistál na území SSSR. |
| Datum poslední úpravy: 2009-04-10 20:14:31 UT |
 |
 |
© 2009 - Antonín Vítek |