| Název objektu | Kosmos 140 <=Космос 140> |
| SSC | 2667 |
| Start | 1967-02-07 03:20 UT, Bajkonur [=Baikonur], Sojuz |
| Stav objektu | přistál na Zemi |
| Přistání | 1967-02-09 02:52 UT, Aralské moře (SSSR), 60° v.d., 44° s.š. |
| Životnost | 1.981 dne, tj. 0.0054 roku |
| Provozovatel | Sovětský svaz |
| Výrobce | Sovětský svaz |
| Kategorie | bezpilotní zkouška |
| Hmotnost | 6450 kg |
| Epocha | Typ | i | P | hP | hA | Pozn. |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 67-02-08.4 | G | 51.66° | 88.27 min | 165 km | 218 km |
Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : G - geocentrická (Země), i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). hP - Výška dráhy v pericentru. hA - Výška dráhy v apocentru.
Prototyp kosmické lodi. Vyrobilo ji a provozuje Central'noje konstruktorskoje bjuro eksperimental'nogo mašinostrojenija (CKBEM) <=Центральное конструкторское бюро экспериментального машиностроения (ЦКБЕМ)> (dř. OKB-1 <=ОКБ-1>, nyní OAO RKK Energija im. S. P. Koroljova <=ОАО РКК Энергия им. С. П. Королёва>), Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR).
Loď typu Sojuz (typové označení 11F615, model 7K-OK/P/, výr. č. 3) o celkové délce 6.98 m a maximálním průměru 2.72 m sestává ze tří části: návratového modulu SA [=spuskajemyj apparat], obytné sekce BO [=bytovoj otsek] a přístrojové sekce PAO [=priborno-aggregatnyj otsek].
V modulu SA kuželového tvaru o délce 2.16 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 3.85 m3 (z toho prostor pro osádku 2.5 m3) jsou umístěna 3 křesla pro kosmonauty, prvky řízení, kontejnery pro dopravu nákladu na Zemi a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části je kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0.6 m. V přední části jsou ve dvou hermetických kontejnerech umístěny padákové systémy: hlavní o ploše 1000 m2 a záložní o ploše 570 m2. Povrch SA je pokryt ablativním štítem. Na spodní straně jsou umístěny 4 motory měkkého přistání.
Sekce BO ogiválního tvaru o délce 3.29 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 6.6 m3 (pro osádku 4 m3) slouží k pobytu a odpočinku osádky. V přední části je umístěno pasivní stykovací zařízení, bez možnosti přestupu osádky.
Sekce PAO sestává ze tří úseků. Přechodový úsek sloužící k připojení návratového modulu nese 10 motorků o tahu 100 N pro stabilizaci a drobné korekce dráhy včetně zásob jednosložkových KPL (peroxid vodíku). V hermetizovaném přístrojovém úseku o průměru 2.1 m a výšce 0.5 m (objem 2.2 m3) jsou umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek válcového tvaru o průměru 2.1 m, dole s kuželovým límcem o max. průměru 2.72 m, nese motorovou jednotku KTDU-35 s hlavním jednokomorovým motorem o tahu 4.09 kN a záložním dvoukomorovým motorem o tahu 4.03 kN včetně nádrží na KPL a turbočerpadel pro dopravu KPL (asym. dimetylhydrazin a oxid dusičitý). Dále jsou zde 4 korekční motory o tahu 100 N a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 10-14.7 N. Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 8.37 m.
Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému na TPL o tahu 785 kN.
Maximální doba autonomního letu je 14 dní.
Bezprostředně předcházející kosmická loď této řady prototyp Sojuzu typu 7K-OK(P) výr. č. 1. se 1966-12-14 pro havárii nosné rakety Sojuz (výr. č. 1) nedostala na oběžnou dráhu. Předchozí úspěšně vypuštěnou je Kosmos 133 (1966-107A), další je Sojuz 1 (1967-037A).
| Datum | Událost |
|---|---|
| 1997-02-09 | V průběhu sestupu atmosférou byl ve dně přistávacího modulu propálen otvor. Modul dopadl na led Aralského moře, prorazil ho, naplnil se vodou a utonul. |
| Datum poslední úpravy: 2011-05-14 16:28:24 UT |
 |
 |
© 2011 - Antonín Vítek |