Zdeněk Tichý - fotografické stránky

Pokus o zápis do Guinesovy knihy rekordů
Silvestr 2002

Na Silvestra 2002 jsme se sešli V Janově blízko Dačic abychom byli přítomni významné události a to pokusu o zápis do Guinesovy knihy rekordů. K tomu ale později.

Už den předtím navečer se několik z nás sešlo v místní občerstvovně. Byla tam kosa jak v morně. Pak nám byla přidělana kulturní místnost kde bylo několik stolů a židlí a sympatické zápípí, kam jsme hned zabudovali sud. Na pultík jsme vyskládali své příspěvky (pitivo a takové ty sajrajty v šustících pytlících) a celkem v pohodě jsme se propili, propovídali a prospali (to už v postelích) do druhého dne.

Ráno jsme odjeli do Telče, kde jsme se v hnusné kose pinožili po náměstí a dělali umění. Celkem brzy jsme to vzdali a vydali se zpět. Za zmínku ovšem stojí mezihra cestou k autu. Stavěli jsme se v příjemné cukrárně abychom rozmrzli a také počkali na Jáju, která se zacyklila u místního rybníčka. Tvořila, či co. Potom, co jsme si objednali a pustili se do konzumace (měl jsem punč naprosto neuvěřitelné oranžové barvy), přihrnula se Jája se zamlženýma brýlema a zamrzlou závěrkou. Z voleje vysekla neopakovatelnou etudu "Počítačový odborník v konfrontaci s běžnou životní situací" načež stejně spontánně vyběhla ven, tentokrát s odmlženýma brýlema a rozmrzlou závěrkou. Asi dokončit své Dílo. Co jsme mohli dělat. Přiobjednali jsme si a počkali na ni. Jájin majstrštik vyprávět nedovedu, dopustil bych se neumělého, trapného pokusu sdělit nesdělitelné. Tedy, aspoň pokud jde o mé vyjadřovací schopnosti. Nechám na jiných.

 

Po návratu do Janova už byl čas připravit se na večer. Začali se sjíždět další účastníci, první z nás rozvěšovali fotky na rafinovaně umístěný špagát a Karl s Jakubem se pustili do vymýšlení kulturního programu. No tak to jsme se tedy měli na co těšit, přátelé. Nemluvě o již zmíněném pokusu o zápis do Guinesovy knihy rekordů. K tomu ale později.

A tak jsme se pomalu slezli v naší útulné Kulturní Místnosti a pustili se do Neorganizované Zábavy.

 

V průběhu večera se objevila i vzácná návštěva

(dodali Karl s Evou)

A také se objevili duchové

(zařídil OOK a... ňákej duch)

   

Když Zábava Neorganizovaná začala přerůstat ...

... v Zábavu Až Příliš Neorganizovanou...

   

..otěží se chopili Jakub a Karl, čímž se rozpoutala Zábava Organizovaná.

A jak to bylo? Inu, tak jak to mají mazlíčkové rádi, milé děti!

Nejprve porota zhodnotila vystavené fotografie...

..a pak to vypuklo! Drsná soutěž o co nejrychlejší navinutí filmu do cívky

(zde Jája), následující záludným úkolem, při kterém musel(a) odborn(ík -ice)

fotograf(ka) donutit svého-svou parner(a-ku) vytáhnout vytahovákem film

z kazety(a). A to jak po dobrém, tak po zlém. Joj!

 

Ale to nebylo zdaleka všechno, drahé děti. Také jsme

soutěžili... hmm, a to je co? V předvádění zviřátek? To je přece

blbost! Co si pamatuju, mělo to být vše na téma fotografické.

To je mi ale situace... Nicmémě, tady se do toho

s plnou vervou pustili všichni čtyři raubíři Bouškovic.

Tak tohle si prozměnu pamatuju dobře. Pavlovi Polovi (ještě o něm uslyšíme,

k tomu ale později) se o Vánocích nepovedlo dobře vyfotit vánoční stromeček

a hajzlík, tak z toho udělal soutěž. Vyhráli ti, kdo uhádli, že je to vánoční

stromeček a hajzlík. Blahopřejeme! Ceny byly: vánoční ozdůbka a hajzlštětka.

Nebo tak nějak. (foto: vánoční stromeček v neopakovatelném podání

asistenky Blanky Polové)

 

Další významná událost večera. Karl a Eva vrkají, načež se

rozkmotřují, poté mizí v pořadí Eva-Karl, kdesi se zkmotřují

a zase vrkají. A je tenhle záběr z prvního vrkání nebo z

druhého? Anebo to bylo jinak? Karl a Jakub vrkají, Eva a Karl

se rozkmotřují... Jeden (třetí sedící zleva) se nestačí divit.

Z Jájina podnětu se také konalo kreslení světlem. Model Jakub,

zaznamenával Pavel Pola, zpracoval Jakub, podívejte se na výsledky:

tady, tu, tuhle, tadyhle a tadydlenc.

Já přitom pouze takto paparázoval.

   

 

A o půlnoci samozřejmě BUM!

 

A taky PRÁSK!

   

A ŠKRT! Taky hezký efekt.

A pak už došlo k tomu, kvůli čemu jsme se vlastně sešli. K této

události, kterou si pamatuju do posledního detailu, došlo

přesně 31.12.2002 nebo 1.1.2003. Tedy buď před

rachejtlema a šampáněm anebo po. Asi po.

Proč si Pavel Pola začal do žgrání rvát křupky, to

netuším (tuší to vůbec někdo?). Nicméně tím byl

spontánně odstartován pokus o zápis do G.K.R.

 

 

 

Rozpačitý úvod. Aha! Už vím, dělal upíra a myslel,že

je vtipnej. Nebyl. V pozadí Jirka Pytlík, jež je v tu chvíli

vtipnější než PP. Později pod vlivem událostí

upadl v zapomění.

 

Pokus o vyrovnání se s trapnou situací kupením dalších trapných situací.

Zoufalý pohled "pomožtemiztoho"v popředí, pohledy "játunejsem"

v pozadí, o něčem svědčí. Ovšem genialita člověka se projeví právě

v těžkých životních situacích. Nastává hvězdná chvíle Pavlova...

 

Citlivě asistoval hostes(ka) Karl. Prostě nacházel v Pavlově tlamě

fuky a do těch nevyužitých prostor soukals přehledem jednu křupku

za druhou. Tady Karl bez zaváhání nachází otvůrek v levéčásti

Pavlovy hlavy (z vašeho pohledu pravé, kliknutím si obrázek přiblížte)

a míří tam neomylně jednou z rekordních(?) křupek.

No, radši bez komentáře. :o/ fuj!

 

Zde začínají pochybnosti o regulérnosti pokusu. Jakmile byly zaplněny

všechny dostupné prostory, kdosi (Eva?) začal bezhlavě cpát Pavlovi

křupky do uší. Ale to snad ne. To už bychom mohli strkat křupkyco já

vím - třeba mezi víčka.Tam kde míváme po probuzení tzv. ospalky.

A pak kdoví kam ještě... Kde by to celé mohlo skončit?

 

Inu, i tak možno. Ale myslím, že to není regulérní.

Detail...

 

Ano! A je to tady! Rekordní počt křupek!!! Jo, dejme tomu, dobré, ale......

   

...proč vlastně? K čemu? Hm... to je tedy neštěstí... :o(

Vždyť se na to podívejte. Vždyť je to o zdraví! Avšak... teď mně napadá,

ano, teď mně... teď mně napadá otázka. Taková otázka.

Pavle...

---> KLIK! <---

 

 

Zdeněk Tichý - fotografické stránky
Zpět na předchozí