Pokus o zápis do Guinesovy knihy rekordů
|
Na Silvestra 2002 jsme se sešli V Janově blízko Dačic abychom byli přítomni významné události a to pokusu o zápis do Guinesovy knihy rekordů. K tomu ale později.
Už den předtím navečer se několik z nás sešlo v místní občerstvovně. Byla tam kosa jak v morně. Pak nám byla přidělana kulturní místnost kde bylo několik stolů a židlí a sympatické zápípí, kam jsme hned zabudovali sud. Na pultík jsme vyskládali své příspěvky (pitivo a takové ty sajrajty v šustících pytlících) a celkem v pohodě jsme se propili, propovídali a prospali (to už v postelích) do druhého dne.
Ráno jsme odjeli do Telče, kde jsme se v hnusné kose pinožili po náměstí a dělali umění. Celkem brzy jsme to vzdali a vydali se zpět. Za zmínku ovšem stojí mezihra cestou k autu. Stavěli jsme se v příjemné cukrárně abychom rozmrzli a také počkali na Jáju, která se zacyklila u místního rybníčka. Tvořila, či co. Potom, co jsme si objednali a pustili se do konzumace (měl jsem punč naprosto neuvěřitelné oranžové barvy), přihrnula se Jája se zamlženýma brýlema a zamrzlou závěrkou. Z voleje vysekla neopakovatelnou etudu "Počítačový odborník v konfrontaci s běžnou životní situací" načež stejně spontánně vyběhla ven, tentokrát s odmlženýma brýlema a rozmrzlou závěrkou. Asi dokončit své Dílo. Co jsme mohli dělat. Přiobjednali jsme si a počkali na ni. Jájin majstrštik vyprávět nedovedu, dopustil bych se neumělého, trapného pokusu sdělit nesdělitelné. Tedy, aspoň pokud jde o mé vyjadřovací schopnosti. Nechám na jiných.
Po návratu do Janova už byl čas připravit se na večer. Začali se sjíždět další účastníci, první z nás rozvěšovali fotky na rafinovaně umístěný špagát a Karl s Jakubem se pustili do vymýšlení kulturního programu. No tak to jsme se tedy měli na co těšit, přátelé. Nemluvě o již zmíněném pokusu o zápis do Guinesovy knihy rekordů. K tomu ale později.
A tak jsme se pomalu slezli v naší útulné Kulturní Místnosti a pustili se do Neorganizované Zábavy.
Tak tohle si prozměnu pamatuju dobře. Pavlovi Polovi (ještě o něm uslyšíme, k tomu ale později) se o Vánocích nepovedlo dobře vyfotit vánoční stromeček a hajzlík, tak z toho udělal soutěž. Vyhráli ti, kdo uhádli, že je to vánoční stromeček a hajzlík. Blahopřejeme! Ceny byly: vánoční ozdůbka a hajzlštětka. Nebo tak nějak. (foto: vánoční stromeček v neopakovatelném podání asistenky Blanky Polové)
|
|
Další významná událost večera. Karl a Eva vrkají, načež se rozkmotřují, poté mizí v pořadí Eva-Karl, kdesi se zkmotřují a zase vrkají. A je tenhle záběr z prvního vrkání nebo z druhého? Anebo to bylo jinak? Karl a Jakub vrkají, Eva a Karl se rozkmotřují... Jeden (třetí sedící zleva) se nestačí divit. |
|
A pak už došlo k tomu, kvůli čemu jsme se vlastně sešli. K této události, kterou si pamatuju do posledního detailu, došlo přesně 31.12.2002 nebo 1.1.2003. Tedy buď před rachejtlema a šampáněm anebo po. Asi po. Proč si Pavel Pola začal do žgrání rvát křupky, to netuším (tuší to vůbec někdo?). Nicméně tím byl spontánně odstartován pokus o zápis do G.K.R. |
|
|
|
Citlivě asistoval hostes(ka) Karl. Prostě nacházel v Pavlově tlamě fuky a do těch nevyužitých prostor soukals přehledem jednu křupku za druhou. Tady Karl bez zaváhání nachází otvůrek v levéčásti Pavlovy hlavy (z vašeho pohledu pravé, kliknutím si obrázek přiblížte) a míří tam neomylně jednou z rekordních(?) křupek. |
|
Zde začínají pochybnosti o regulérnosti pokusu. Jakmile byly zaplněny všechny dostupné prostory, kdosi (Eva?) začal bezhlavě cpát Pavlovi křupky do uší. Ale to snad ne. To už bychom mohli strkat křupkyco já vím - třeba mezi víčka.Tam kde míváme po probuzení tzv. ospalky. A pak kdoví kam ještě... Kde by to celé mohlo skončit?
|
|
Ano! A je to tady! Rekordní počt křupek!!! Jo, dejme tomu, dobré, ale...... |
|