GG v plné parádě. Pro úplnost, to nižší vlevo od něj se jmenuje Glocknerwand.
Jak říká Franta, zasekl se mu válec. Trochu brzy. Ale bude líp.
My zvolili cestu vlevo. Na Stüdlhütte.
Stüdlhütte. Tady jsme přespali ve winterraumu.
Pohled od Stüdlhütte na druhou stranu od GG.
Ráno raničko, strašně brzo a přece jedni z posledních, vyrážíme. Tady už máme kus cesty za sebou, svítá.
Byly to kýče jako biče.
Tak tudy nahoru. Hřebenem Stüdlgrat nahoru k té korunce vpravo a od ní doleva na vrchol.
Stüdlgratem hore. Hřeben v pozadí Luisengrat, vpravo od něj ledovec Teischnitzkees, přes ten jsme přišli, vlevo Koednitzkees, přes ten se chodí na normálku a tudy taky vede zpáteční cesta.
Tady vpravo na tu korunku a odsud už coby kamenem dohodil vlevo na vrchol. Jo, prdlačky. Ještě pěkná štreka to byla.
Krátíme si focením čekání na to, až poodjede vláček před námi. I když - nahoru to bylo v pohodě, moc tlačenice nebyla. Ale při sestupu...fuj!
Vpravo pokračuje cesta na GG, vlevo je Glocknerwand.
Doleva, už jen kousek nad námi, vrchol Grossglockneru. Tam vpravo je vrchol Kleinglockneru, kudy půjdem dolů.
Povinný snímek a hurá dolu. Je už hodně pozdě, aspoň nebudeme muset čekat na vláčky jedoucí proti nám...
Za Frantovýma zádama Kleinglockner, přes něj dolů. Proti všem předpokladům, přes pokročilou dobu, ještě i spousta vláčků nahoru. Fuj!
Právě jedno z čekání na to, až projde výprava v protisměru. Tak aspoň pokochat.
Druhý den ráno vykouknu z winterraumu a tam tohle.
Ještě jeden pohled na GG. Výrazný hřeben na rozhraní světla a stínu je Stüdlgrat.
V pozadí GG, v popředí Stüdlhütte, vpravo od ní náš oblíbený winterraum.
A to už je cesta dolů. Definitivní změna počasí?
A zase zpět na parkovišti. Najdi jeden podstatný rozdíl proti první fotce.