Rudolf II.

(18. 7. 1552–Vídeň-20. 1. 1612 Praha)

Knihovědné oddělení Knihovny AV ČR připravilo v rámci rudolfínského roku výstavu nazvanou Knihy v době panování Rudolfa II“, která probíhá od 5. 11. 2012 do 31. 1. 2013. S výstavou byly spojené také doprovodné přednášky, které se uskutečnily během Týdne vědy a techniky 2012. Bylo jich celkem sedm a těšily se velkého zájmu auditoria.

Byly to:

  • PhDr. Petr Voit, CSc. – Vývoj rudolfínského knihtisku na pozadí české knižní kultury první poloviny 16. století.
  • PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc. – Rudolf II. – jediný oblíbený Habsburk?
  • Mgr. Marta Vaculínová, Ph.D. – Pavel z Jizbice. Básník a rváč rudolfinské doby
  • PhDr. Jaroslava Kašparová – Španělský svět knih a rudolfinská Praha
  • PhDr. Eva Frimmová, CSc. – Pôsobenie slovenských humanistov v Čechách v predbielohorskom období
  • PhDr. Alena Hadravová, CSc. – Vybrané astronomické tisky rudolfinské doby
  • PhDr. Antonín Kostlán, CSc. – Nástup kalvínské opozice v době vlády Rudolfa II.

Mezi panovníky dynastie Habsburků je řada zajímavých osobností, ale rok 2012 nabízí připomenutí jedné z nejznámějších a nejzajímavějších – císaře Rudolfa II.

Podívejme se proto na Rudolfa II. nejen jako na panovníka, ale také jako na člověka, který se potýkal s okolním světem, ale i sám se sebou.

Habsburkové se v českých zemích ujali vlády roku 1526, kdy se českým králem po smrti Ludvíka Jagellonského stal jeho švagr Ferdinand I. z rodu Habsburků. Tím začala téměř čtyřista let trvající vláda Habsburků v Čechách.

Budoucí císař a král, Rudolf, se narodil 18. července roku 1552 jako třetí v pořadí z celkem patnácti dětí ve Vídni. Jeho rodiči byli Maxmilián II. Habsburský a Marie Španělská (Habsburská). Maxmilián a Marie byli blízcí příbuzní – bratranec a sestřenice.

Malý princ Rudolf nejprve vyrůstal na vídeňském dvoře, ale od roku 1563 se jeho další výchova přes odpor otce Maxmiliána, ale na nátlak matky Marie odehrávala v silně katolickém duchu na španělském dvoře strýce Filipa II., kam přicestoval i se svým mladším bratrem Arnoštem. Maxmiliána s výchovou synů ve Španělsku smiřovala snad jen myšlenka, že mají celkem reálnou naději na španělskou korunu. a Rudolf byl skutečně jako budoucí panovník vychováván.

Oba princové se ve Španělsku mimo jiné učili německou a latinskou gramatiku, historii, především starého Řecka a Říma, psali slohová cvičení a také se cvičili pro panovníka v důležitých dovednostech jako jsou dobré vyjadřování, obratnost v myšlení a umění diplomacie. Po sedmi letech strávených ve Španělsku se s tímto vynikajícím vzděláním princové Rudolf a Arnošt konečně mohli vrátit domů do Vídně.

Záhy po návratu se dvacetiletý Rudolf stal uherským králem. Korunovace se konala 25. září roku 1572 v Prešpurku. V únoru 1575 se císař Maxmilián II. vypravil s manželkou a syny Rudolfem, Arnoštem, Maxmiliánem a Matyášem na cestu do Čech. Císařovo zdraví už bylo v té době hodně podlomené, ale přesto se musel účastnit zasedání zemského sněmu, který s přestávkami trval několik měsíců a kde Maxmilián přednesl stavům svůj požadavek, aby se českým králem stal jeho syn Rudolf. Česká stavovská protestantská opozice mu předložila vypracovaný kodex, který obsahoval společné vyznání křesťanů nekatolické víry tzv. Českou konfesi, ale císař se ji zdráhal potvrdit písemně a nakonec ji potvrdil jen ústně. Toto kompromisní řešení však stačilo k tomu, aby jednání s českými stavy o přijetí Rudolfa za českého krále bylo úspěšně dokončeno.

Korunovace Rudolfa za českého krále proběhla 22. září roku 1575 v Praze.

Korunu na hlavu nového českého krále vložil sám nejvyšší zemský purkrabí Vilém z Rožmberka. Krátce po pražské korunovaci byl Rudolf v Řezně zvolen římskoněmeckým králem, s titulem císaře a 1. listopadu roku 1575 slavnostně korunován. Přestože byl Rudolf II. už trojnásobným králem, plně se vlády ujal až po smrti svého otce Maxmiliána II, který zemřel 12. října 1576.

Na počátku svých vladařských povinností Rudolf navazoval diplomatické styky a snažil se řešit množství problémů, které zdědil po svém otci ve své rozlehlé říši. Vladařských úkolů bylo před mladým panovníkem bezpočet a to musel řešit problémy nejen politické, ekonomické a náboženské, ale také nepříjemnosti ve vlastní rodině, hlavně se svými bratry, kteří se ve své ctižádosti a neskromnosti cítili být ošizeni. Mezi Rudolfovými bratry největšími ambicemi vynikal Matyáš, se kterým bude mít Rudolf v budoucnosti ještě hodně nepříjemných střetnutí. Rudolfovy vladařské schopnosti se zpočátku zdály být zcela v pořádku a císař projevoval zájem jak o státnické povinnosti, tak i o společenský život. Zlom nastal roku 1580, kdy Rudolf na dlouhé měsíce onemocněl ne zcela jasnou nemocí, ale tehdejší lékaři císařovu chorobu pokládali za melancholii. Melancholie Rudolfa skutečně provázela celý život. Když se konečně z nemoci zotavil, psychické změny jeho osobnosti se už nedaly přehlédnout. Omezoval svá veřejná vystoupení, odmítal cestovat a tím vlastně splnil letitý požadavek českých stavů, aby se císař usadil v Praze. Praha měla totiž oproti Vídni výhodnější strategickou polohu a Rudolf tímto krokem zvýšil své pohodlí. V roce 1583 se do zrestaurovaných prostor Pražského hradu Rudolf II. i se svým dvorem natrvalo přestěhoval. Praha se za Rudolfova života stala rezidenčním městem habsburské říše a střediskem mezinárodní politiky. Bylo zde centrum umění a vzdělanosti. Do Prahy se také přistěhoval i hojný počet učenců, umělců a řemeslníků.

Osobnost císaře Rudolfa II. nebyla zdaleka černobílá. Byl vzdělaný, miloval umění, historii, astronomii, ale také alchymii a okultní vědy. Tyto císařovy zájmy do Prahy přivedly takové osobnosti, jakými byli například astronomové Tycho Brahe a Johannes Kepler nebo malíři Hans von Aachen a Giuseppe Arcimboldo, který pro Rudolfa kupoval umělecká díla a kuriozity do jeho sbírek. Císařova „Kunstkomora“ se postupně plnila různými předměty nevalné ceny, ale také skutečnými cennostmi a hodnotnými uměleckými skvosty. Sbírka obrazů a soch obsahovala i originály renesančních umělců jakými byli například Michelangelo, Rafael nebo Dürer.

S Rudolfovými duševními potížemi patrně souvisel i jeho vztah k ženění. Dcera Filipa II. a Rudolfova sestřenice Isabela dlouhá leta čekala, že se císař s konečnou platností vyjádří a vezme si ji, ale nakonec se ona, ani žádná jiná žena tohoto kroku nedočkala. Rudolf se sice nikdy neoženil, ale jinak měl řadu milenek, mezi nejznámější patřila dcera dvorního antikváře Kateřina (podle některých pramenů Anna Marie) Stradová, se kterou měl nakonec šest nemanželských dětí.

Vážný problém, který Rudolf II. musel řešit, bylo vyhlášení války tureckým sultánem Muradem III. v srpnu 1593. Navíc v Uhrách vypuklo povstání vedené sedmihradským šlechticem Štěpánem Bočkajem, který požadoval svobodu vyznání. Jeho ozbrojenci obsadili celé Slovensko a vpadli až na Moravu. Těžké politické situace se Matyáš snažil využít ve svůj prospěch. Rudolf svého bratra nakonec pověřil jednáním o míru. Složitá jednání vedla k tomu, že roku 1606 byl nakonec vyjednán mír jak s povstalci v Uhrách, tak s Turky. Matyáš proti Rudolfovi vystupuje stále otevřeněji a rozepře mezi bratry vrcholí. 25. 6. 1608 je po dlouhých jednáních uzavřen mezi císařem Rudolfem II. a arciknížetem Matyášem tzv. libeňský mír, kterým Matyáš získal uherskou korunu a zároveň vládu nad rakouskými zeměmi a Moravou. Rudolfovi zůstaly Čechy, Slezsko a Horní a Dolní Lužice. Čeští nekatoličtí stavové, kteří stáli při svém panovníkovi, zesílili svůj nátlak na Rudolfa ve věci náboženské svobody a ten byl 9. července 1609 donucen vydat tzv. Rudolfův majestát, významný dokument, který uzákoňuje svobodu vyznání v Čechách.

Roku 1611 se Rudolf II. ještě snažil pomocí vojenské síly pasovských získat ztracenou politickou pozici a pomstít se Matyášovi, ale místo vítězství byl donucen k abdikaci.

Za českého krále byl 23. května 1611 korunován Matyáš.

Život muže, který byl za svého života císařem, králem, mecenášem, milovníkem umění a vědy, vlastníkem proslulých uměleckých sbírek, ale také člověkem bojujícím s tíží duševní choroby, se pomalu uzavíral.

Rudolf II. zemřel 20. ledna 1612 na Pražském hradě v necelých šedesáti letech.

Samotný, na panovníka skromný pohřeb, se konal až o tři čtvrtě roku později, 1. října 1612. Český král Rudolf II. byl uložen do hrobky v chrámu sv. Víta. Byl to poslední Habsburk pohřbený v Praze.

 

Zdroj:

JANÁČEK JOSEF. Pád Rudolfa II. 3. vyd. Praha: Brána, 2003. ISBN 80-7243-183-8. Signatura KNAV: K 932

Habsburkové: životopisná encyklopedie. 1. vyd. Praha: Brána, 1996. ISBN 80-85946-19-X. Signatura KNAV: I 06 Z 

Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3.dopl.a ilustr. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-06-0. Signatura KNAV: I 05 Z

 

 

Vitouchová, Veronika. Rudolf II.. Informace [online]. , č. [cit. 2024-03-29]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/casopis_informace/rudolf-ii/

Tisknout stránku