Mgr. Tomáš Gec je absolventem Masarykovy univerzity v oboru Vědecké informace a knihovnictví a v oblasti knihovnictví se pohybuje již 21 let, postupně jako knihovník a systémový knihovník v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, ředitel Krajské knihovny Vysočiny, odborný asistent na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě a jako vedoucí Studijního a informačního střediska – Univerzitní knihovny Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
1. března 2009 byl jmenován ředitelem Moravské zemské knihovny v Brně.
Ptá se Ivana Laiblová Kadlecová.
Pane kolego, profesně jste orientován na nasazení a využití moderních informačních technologií v knihovnictví. Pohybujete se v knihovnickém prostředí, čím jsou podle Vás typičtí lidé s knihovnickou profesí?
Jde většinou o humanitně vzdělané a orientované lidi, troufl bych si tvrdit s určitou mírou konzervativnosti. To nemusí být nutně na škodu, ale nesmí to být spojeno s odmítáním transferu těch věcí, které se v jiných knihovnách osvědčily, nebo s neschopností komunikace s jinými organizacemi stejného typu na společných aktivitách. S onou neschopností komunikace a ochoty věnovat na společné aktivity část svého času (nemusí jej být mnoho) jsem se potkal v českém knihovnictví vícekrát.
Je tedy knihovnictví profese, nebo už je to, jak se dnes lidově říká, diagnóza?
Dříve jednoznačně byla – v tom dobrém smyslu slova. Do knihovny jsem nastoupil v roce 1992 a ještě jsem zažil generaci tehdejších šedesátníků a padesátníků, kteří byli knihovníky každým coulem a v pravém slova smyslu profesionály. Od nich jsem se naučil nejvíce v přístupu k práci a ke čtenářům/uživatelům (i když jsem tenkrát občas drtil mezi zuby něco o konzervativním pojetí). Bohužel 90. léta 20. století a první desetiletí 21. století byly poznamenány výrazným podfinancováním mezd pracovníků ve veřejném sektoru, což v kombinaci s tím, že soukromý sektor dokázal až do r. 2010 absorbovat všechny absolventy VŠ za výrazně lepších podmínek, znamenalo, že si knihovny většinou nedokázaly udržet ty zaměstnance, kterých bylo třeba pro rozjezd nových věcí. To v důsledku vede k tomu, že v knihovnách, podobně jako ve školství, chybí generace silných osobností z řad čtyřicátníků. Což se výrazně projeví při generační obměně, kterou české knihovnictví nyní prochází – velmi zajímavé bude sledovat volbu nového předsedy Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP).
Mezitím se v knihovnictví natolik rozšířily IT technologie, že na nové služby a nové projekty už nyní je nezbytné stavět týmy složené z knihovníků a IT pracovníků (nyní již čím dál častěji i za alespoň částečné účasti ekonomů a právníků). To znamená, že klasická představa o knihovníkovi se již sama o sobě výrazně posouvá jinam.
Jak vnímáte vztah orgánů státní moci a státní správy k této profesi?
Státních knihoven je relativně málo, dovolím si otázku rozšířit i na samosprávu.
U obcí a měst je to opravdu velmi individuální. Míru zájmu lze poznat podle toho, zda obce vytvořily svým knihovnám odpovídající prostorové podmínky. To je naprostý základ pro poskytování kvalitních knihovních služeb v éře internetu.
U krajů lze jejich vztah ke zřizovaným knihovnám rozdělit na dvě etapy – po převzetí a po nástupu hospodářské recese. Do převzetí byla situace v bývalých státních vědeckých knihovnách velmi individuální a hodně záleželo na iniciativě jejich ředitelů. Po převodu bývalých státních vědeckých knihoven na kraje většina z nich do knihoven výrazně investovala, ve většině krajů se podařilo vyřešit prostorové problémy (ať již výstavbou nové budovy, či alespoň skladových prostor) a rozpočty knihoven pravidelně rostly. Po propadu daňových příjmů krajů lze ve většině knihoven sledovat plošné škrty, což je dle mého soudy nejméně efektivní forma úspor.
Ve formě krajských projektů naprostá většina krajů využila možností, které nabízely evropské strukturální fondy. V období 2004–2006 jich téměř plošně využily k vybavení malých knihoven výpočetní technikou, v období 2007–2013 pak k realizaci krajských digitalizačních projektů. Dva kraje (Karlovarský a Zlínský) využily evropské peníze i na rekonstrukci nových sídel krajských knihoven.
A konečně stát. Zde bych vnímal dvě roviny – grantovou podporu knihoven a podporu státem zřizovaných organizací. Formou poslanecké iniciativy se podařilo v roce 1996 vytvořit projekt RISK, který se posléze transformoval do programu VISK, a do dnešní doby úspěšně slouží k rozvoji automatizace, podpoře digitalizace a online služeb v knihovnách. Alokovaná částka pokrývá rovnoměrně celé území republiky a troufám si tvrdit, že i všechny rozvojové potřeby menších knihoven.
Velké knihovny by na pokrytí retrokonverze svých fondů potřebovaly řádově jiné prostředky, ale to je již jiný problém. Pro rozjezd internetového připojení všech veřejných knihoven sloužil až do letošního března projekt PIK (Projekt internetizace knihoven). Stát formou investiční dotace pomohl s výstavbou třech krajských knihoven.
U zřizovaných organizací jsou situace odlišné resort od resortu. V oblasti působnosti MK ČR se podařilo vybudovat důstojné sídlo pro MZK v Brně a nyní probíhá rekonstrukce sídla Národní knihovny v Praze.Podařilo se rovněž zrealizovat výstavbu nového sídla Národní technické knihovny (NTK). Ostatní národní knihovny(lékařská, zemědělská, pedagogická) sídlí v původních objektech, což je limitujicí z hlediska zájmu uživatelů o jejich služby. Po nástupu recese – obdobně jako krajů – proběhly plošné škrty také v jejich rozpočtech. Vzhledem k délce recese se nyní dostává na pořad dne i jednání o transformaci bývalých ústředních oborových knihoven. V roce 2011 tato debata probíhala u Národní lékařské knihovny (NLK), v roce 2013 probíhá u NTK a Národní zemědělské knihovny (NZK), Národní pedagogická knihovna Komenského již byla ministrem Dobešem sloučena s pedagogickým muzeem.
Nelze nezmínit, že z prostředků státu (konkrétně MŠMT) byla realizována výstavba mnohých univerzitních knihoven především v Brně a v nově vzniklých regionálních univerzitách (České Budějovice, Ústí nad Labem, Pardubice), mnohé objekty si zrekonstruovaly univerzity z vlastních prostředků či v poslední době z evropských fondů (aktuálně ekonomicko-správní fakulta a pedagogická fakulta MU).
V mnoha případech lze říci, že podpora státu byla vázána na iniciativu silných osobností z řad knihoven a univerzit či knihovnických spolků.
Připravila Vás realita v počátcích vaší kariéry nebo někdy později o některé ideály?
Ano, postupně téměř o všechny.
Dá se říci, že deset let ředitelského působení byla taková cesta poznání (spíše o celkovém stavu společnosti než o knihovnících), přičemž každá zkušenost byla prakticky využitelná v dalším zaměstnání. Což třeba v případě zkušenosti s tím, jak zacházet s udáními na svoji osobu, je celkem smutné. V tomto se těch padesát let totality na chování lidí strašně podepsalo.
Nicméně z každého působiště jsem si odnesl cennou zkušenost. Z Vysočiny o fungování krajských samospráv, o systému regionálních funkcí knihoven a o tom, jak se plánuje novostavba knihovny. Ze Slezské univerzity o fungování univerzit, z VFU Brno o tom, co obnáší fungování univerzitní knihovny a jak se tvoří konsorcia na elektronické informační zdroje (EIZ). Z MZK jakožto státní knihovny o fungování velké státní knihovny a obecně o chodu velkého úřadu.
Pokud Vaši otázku vztáhnu na celé české knihovnictví, současné působení v čele druhé největší knihovny v republice v kombinaci s postupným členstvím ve většině komisí či rad (ať již grantových programů, knihovnických spolků, poradních orgánů či redakčních rad) vám dává celkem přesný přehled o celkovém stavu knihovnictví a aktivitách jejich nejdůležitějších hráčů. Spolupráce či diskuse se zástupci VŠ knihovnických škol (včetně přímého působení na jedné z nich) vám dává i představu o jejich stavu. Na základě těchto zkušeností si troufám prohlásit, že v infrastruktuře se celkem daří dohánět Západ (ať již v prostorovém vybavení či pokrytí dostupnosti EIZ pro VaV), ale v oblasti personální nás čeká ještě dlouhá cesta.
Od platového ohodnocení navázaného na jasně definovaný kariérní růst (opřený o profesní atestace a systém profesního vzdělávání) přes navázání systematické spolupráce s vysokými školami nejen v oblasti pregraduálního, ale i postgraduálního vzdělávání až po systém výběru vedoucích pracovníků knihoven.
Měl jste někdy touhu sebrat se a utéct z tohoto prostředí?
Neměl. i když mě bylo nejhůře, tak jsem měl tak silnou potřebu dodělat rozdělanou práci. Spíše nyní, na prahu čtyřicítky cítím, že člověk má poslední reálnou šanci změnit profesi, takže se budu muset v klidu zamyslet, jak dále.
Máte velký přehled o současném dění v profesi, co považujete za největší absurdity? Ale prozraďte také, co se podle Vás naopak daří?
Za jednu z největších absurdit považuji pevný a odhodlaný boj všech dosavadních vedení Asociace knihoven vysokých škol (AKVŠ) s kýmkoli, kdo není z univerzitního prostředí (ať již má podobu nekomunikace s akademickými knihovnami AV ČR, nebo neustálého drobného okopávání kotníků NTK). Nyní je zvoleno vedení nové, nezbývá než doufat v obrat k lepšímu.
Nevyhovující je podle mne rovněž právní forma příspěvkové organizace, táhnoucí se od doby socialismu. Problém u stávající úpravy nastává například při potřebě ustavit konsorcium a sdružit prostředky na provozování společné online služby či EIZ. Když se dívám zpětně, asi bych při ustavení krajských knihoven do knihovního zákona doplnil i možnost, aby krajské knihovny mohly kromě funkce městské knihovny vykonávat i funkci univerzitní knihovny (myšleno ústřední, nikoli fakultní). Provazba na univerzity byla u bývalých SVK zcela zjevná a při plánování novostaveb knihoven by se dalo lépe plánovat rozmístění zdrojů.
Za velké plus naopak považuji, že aktuální koncepce rozvoje knihoven vznikala ve spolupráci všech členů ÚKR a je vyjádřením společně cítěných potřeb, nikoli pouhým slohovým cvičením.
Čtete rád knihy z čtečky? Myslím beletrii?
Čtečku nemám a ani nepoužívám. V tomto jsem, obávám se, ještě ze staré školy, já i zápisy raději tisknu, pokud je chci připomínkovat. Použití e-booků by pro mě mělo smysl u odborných knih, pokud by bylo možné s ostatními uživateli sdílet poznámky a komentáře. Či pokud by jejich kolekce byly výrazně levnější než nákup tištěných knih. Nyní to ale na výrazně levnější e-booky oproti tištěným předlohám moc nevypadá.
Máte vůbec nějaký volný čas – vzhledem k Vašim rozsáhlým aktivitám – na nějaké koníčky?
Do narození syna jsem pořád celkem hodně četl a chodil každý týden hrát taroky. To se pronikavě změnilo. Nyní již čtu pouze chvilku před spaním a týdenní návštěvy se změnily na měsíční.
Pane kolego, děkuji Vám za trpělivost, jsem si jistá, že Vaše odpovědi jsou nejen zajímavé, ale i velmi poučné…