Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc. (RZ) se narodil 20. 10. 1928 v Bratislavě. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, od roku 1961 pracoval v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského ČSAV v oboru kvantové chemie. Přednášel v rámci ČSAV, na univerzitách v Evropě, v Japonsku i v USA. v roce 1989 se stal profesorem fyzikální chemie na Univerzitě Karlově. Dne 24. února 1993 jej akademický sněm zvolil prvním předsedou Akademie věd České republiky, tuto funkci vykonával až do roku 2001.
Ptala se PhDr. Ivana Laiblová Kadlecová (ILK)
ILK: Pane profesore, přibližně před patnácti lety jste z ochozu před Vaší pracovnou mohl vidět neuvěřitelnou spoušť, staveniště, kde se konal přerod skladiště knih do podoby dnešní Knihovny Akademie věd. Tuto knihovnu jste pak slavnostně otevíral …Věřím, že Váš vztah ke knihovně přetrvává?
RZ: V 90. letech docházelo k renesanci Akademie věd, v té době mě mrzelo, že prostory, o nichž si člověk potichu myslel, že by mohly být úchvatné, jsou obalené bedněním. Po odstranění bariér jsem zažil impozantní rozmach knihovny, což mi dělalo mimořádně dobře, snad nejlépe ze všech proměn, jichž jsem byl v době svého působení v čele Akademie svědkem. To silně souviselo s tím, že tým, který tu proměnu vedl, byl nadmíru entusiastický a mimořádně pracovitý.
ILK: Musím říct, že to tehdy byl velký kus práce. Lidé byli nadmíru obětaví…
RZ: Vy jste to dokázali dokončit opravdu s přesností na minuty. Kdybych teď byl v situaci, že bych směl ukázat jen jednu dílnu v AV ČR hostu, na kterého bych chtěl udělat dojem, tak bych ho dovedl do knihovny na Národní třídě číslo 3. Vnímavý host by se musel rozplývat nadšením. Mám na mysli nejen architektonickou krásu této knihovny, ale i její vybavení, které věru odpovídá počátku 21. století.
ILK: Od onoho okamžiku slavnostního otevření knihovny uplynula nějaká doba, a proto vnitřní vybavení, interní systém knihovny doznaly mnoha změn. Technika běží kupředu a my se musíme držet vývojových trendů.
RZ: Dneska je opravdu převratná doba. Pro mne je nesnesitelná myšlenka, aby se jednou dospělo k tomu, že už netřeba vzít do ruky monografii. Odborná literatura prodělává rozsáhlou proměnu. Dobře víme, že elektronickou cestou lze opatřit nejen téměř všechny potřebné informace, ale i něco navíc. Ale…
ILK: Už vidím, pane profesore, že přijde nějaké varování?
RZ: Ano, je tu druhá stránka technického převratu. Vzpomínám rád na to, že i nejhorlivější badatelé, u nás, v SRN, ve Švýcarsku i jinde, potřebovali, dbali na to, aby aspoň jednou za den mohli 10 až 60 minut pobývat v knihovně, nejen proto, aby prohlíželi nová čísla časopisů, ale vždycky nalezli i nějakou inspiraci navíc. a teď přichází na řadu to ALE. Sebedokonalejší elektronická soustava nemůže nahradit sociální kontakt, řekl bych „myšlenkové opylování“, ke kterému dochází při rozhovoru s kolegy.
ILK: Současná mladší generace má své sociální sítě, kde si vyměňuje názory a poznatky, je to velice rychlé a užitečné, komunikace je stručnější až zkratkovitá, je to zkrátka trochu jiné.
RZ: Co nabízí Vaše knihovna za služby, je úchvatné, zvláště pro člověka, který před třiceti či padesáti lety přemítal, co asi tak bude na přelomu století…Kdyby však cokoli mělo ohrozit fyzickou a duchovní existenci knihoven, tak by všichni vědě oddaní měli povinnost knihovny bránit vlastními těly.
ILK: Už se to nedávno stalo, pane profesore. Výbuch v Divadelní ulici způsobil řadu lehčích zranění, nesmírné škody na zařízení, my jsme se však nakonec radovali, že nikdo nepřišel o život (a nebylo k tomu daleko), všichni se pustili do odstranění škod a do obnovy.
Je mi ctí, že jste si pro mne udělal čas a poskytl mi rozhovor, pane profesore, a mnohokrát Vám za to děkuji.
Pan profesor Zahradník oslavil 20. října zaoblené životní jubileum. Za akademickou knihovnickou obec mu redakce časopisu INFORMACE přeje hodně zdraví a pohody.