Rozhovor s prof. Helenou Illnerovou

 

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., vystudovala biochemii na PF UK a působila ve Fyziologickém ústavu ČSAV a AV ČR. Po roce 1989 se intenzivně zapojila do organizace a řízení vědy, stala se členkou Akademické rady a v letech 2001–2005 byla předsedkyní Akademie věd ČR. Působila v mnoha významných vědeckých společnostech a za přínos pro vědu a její řízení získala celou řadu domácích i mezinárodních ocenění. Hlavním oborem odborného působení prof. Illnerové je časový program savců včetně člověka, řízení a molekulární mechanismy denních i sezónních rytmů a jejich synchronizace s denním cyklem.

 

(Zdroj fotografie)

 

S prof. Illnerovou (dále jen HI) rozmlouvala dr. Ivana Laiblová Kadlecová (dále jen ILK).

 


 

ILK: Uplynulý rok 2020 byl celý podivný, jako by po jaru hned nastal podzim. Všechna ta opatření, která se na lidech vystřídala, přinesla rozladění, rozhořčení či nelibost, místy vedoucí až ke vzpourám. 

HI: Rok 2020 mohl být podivný, ale nemyslím si, že po jaru nastal hned podzim. Tím, že se zpočátku nic nemohlo a člověk byl omezen ve svých aktivitách, mohl pozorovat třebas v blízkém parku drobnosti, kterých by si jinak nevšiml. Například kdy se na kterých stromech objevily první pupeny či jak se nenápadná bílá poupátka na keři najednou rozprskla v krásné zářící hvězdičky. Jaro přináší vždy radost a přineslo ji i v roce 2020 všem, kteří se neuzavřeli jen do čtyř stěn. To až pozdní podzim nám přinesl šedivost, snad i to rozladění a určitě jistou beznaděj.

ILK: Po Třech králích se začíná pomalu prodlužovat den a bude víc a víc světla. Můžeme se domnívat, že to ovlivní naši mysl? Přinese delší den, kromě rozkvétajících sakur v alejích, také trochu lepší náladu?

HI: Až se po Třech králích začne prodlužovat den, bude to možná ještě příliš pomalé, ale na Hromnice by již mohlo být lépe. Delší světlo nejen že bude lépe synchronizovat náš vnitřní časový systém s vnějším 24hodinovým dnem, ale bude též, zřejmě přes stejné fotoreceptory na oční sítnici, kterými řídí naše biologické hodiny v mozku, kladně ovlivňovat i naši náladu. Na to se již jako stará paní těším. Ne nadarmo se říká „každá babička stará veselá je zjara”, a pro mne to platí dvojnásobně. Jsem totiž úplně „outdoorová”. Bez vnějšího světla a přírody okolo bych nemohla být.

ILK: Podle všeho, tedy podle směrnice EU, mělo střídání času v roce 2021 končit, ale nakonec se na jaře budeme vracet ještě zpět z toho zimního času do normálu, ještě nás jarní skok čeká.

HI: Myslím, že na jaře budeme opět přecházet ze standardního středoevropského času na čas letní, ale vůbec si nejsem jista, že to bude naposled. Směrnice EU sice mluví o nutnosti mít po celý rok jen jeden čas, ale možná má nyní celá EU s pokračující pandemií, globálním oteplováním či s klesající ekonomikou trochu jiné starosti, než zabývat se „sociálním“ časem. Nezapomeňme, že nebyla ještě rozhodnuta zásadní otázka, jaký že to čas po celý rok vlastně chceme přijmout. Čas standardní, mylně též nazývaný čas zimní, který jsme celoročně měli před zavedením střídavého letního času? Nebo chceme mít po celý rok čas letní? Představa, jak o tom občané jednotlivých států diskutují a pak se případně hledá shoda, mě trochu leká. Vědci zabývající se vnitřním časovým systémem živých organismů, a tudíž i člověka, tzv. chronobiologové (z řeckého chronos = čas), se přitom k tomuto problému již vyjádřili.

ILK: Pozitivní by na tom mohlo být, že k tomu konečně dojde naposled? Při střídání, byť o pouhou hodinu, to měl i náš pejsek vždycky v hlavičce pomíchané, kdy ráno ven a kdy bude plná miska.

HI: Evropská společnost pro biologické rytmy vydala doporučení, abychom se navrátili k původnímu celoročnímu standardnímu času. Standardní středoevropský čas v České republice znamená, že v poledne je slunce zhruba nejvýše na obloze a tmavá část dne je rozložena symetricky kolem půlnoci. Za tohoto standardního času je u nás úsvit v začínající zimě kolem osmé hodiny ranní, zatímco kdybychom zavedli celoročně letní čas, nastal by úsvit až kolem deváté hodiny. Lidé ale potřebují intenzivní světlo ráno, nejen pro dobré pocity při vstávání, ale hlavně proto, že světlo ráno synchronizuje naše vnitřní centrální hodiny v mozku s vnějším slunečným 24hodinovým dnem. A tato synchronizace s vnějším prostředím je důležitá pro zdraví celého organismu. Takže ano, návrat k jednomu času po celý rok, ale k tomu standardnímu. Vždyť s ním lidé žili bez problému desítky let.

ILK: Říkáš: „ … představa, jak občané jednotlivých států diskutují – a pak se hledá shoda…“ To je tedy veliké téma, protože EU je pěkně rozložená od severu k jihu, od východu k západu; nedovedu si představit, jak se v tomto ohledu shodne třeba Portugalsko a Švédsko.

HI: Evropa je skutečně prostorově rozložená, ale v tomto případě bych spíše uvažovala rozložení od východu k západu podle poledníků. Volba standardního času, který by se přibližně shodoval s časem slunečním, tj. aby sluníčko bylo v poledne zhruba v zenitu a aby půlnoc nastala okolo poloviny tmavé části dne, by mohla být poznovu diskutována některými státy. Zmínila jsi Portugalsko a Švédsko, ale tyto země v různém slunečním čase jsou správně i v různém čase sociálním. To spíše je zajímavé Španělsko. Nachází se v této chvíli v Centrálním evropském čase (CET). Ale když na severozápadě této země obyvatelé pohlédnou na hodinky a konstatují, že je poledne, je podle slunečního času teprve 10:30 dopoledne. Obdobně to může být ve Francii. Vzpomínám si, že když jsme kdysi jezdili ve druhé polovině léta na kolech po Bretani, udivilo nás, jaké je tam ještě šero mezi šestou a sedmou hodinou ranní, v době, kdy v naší zemi by již naplno svítilo sluníčko. Je zřejmé, že Španělsko a snad i Francie by patřilo spíše ke Greenwichskému střednímu času (GMT), ve kterém se nachází Velká Británie či Irsko. Přechodu na jediný sociální čas během celého roku by dle mého názoru mohly země spíše využít k tomu, aby diskutovaly, zda jsou ve správném časovém pásmu, než aby zvažovaly, zda mají mít celoročně čas standardní či letní. Evropa spadá do tří časových pásem, potřebuje však znovu rozhodnout, zda zařazení jednotlivých zemí do těchto pásem je správné.

ILK: Ještě k pokračující pandemii: naše komunikace probíhá v čase další vlny a současně přísných opatření. Je zarážející, jak se v médiích a zejména na sociálních sítích, z každého druhého jedince stává epidemiolog, virolog, vakcinolog nebo znalec bůhvíčeho. Nenapáchá šíření takových myšlenek víc škody než sám virus? Já vím, stačí přepnout…

HI: Myslím, že k pandemii by se měli vyjadřovat zejména virologové a imunologové a pak samozřejmě epidemiologové ve spolupráci s odborníky schopnými modelovat budoucí vývoj epidemie. Politici by pak měli dbát doporučení výše zmíněných odborníků. Pokud se nemýlím, tak na podzim 2020 dva z těchto odborníků odstoupili z rozhodujících míst v odborných komisích, protože viděli, že k jejich doporučení nebylo dostatečně přihlíženo; politici tehdy spíše vyslyšeli jakýsi „hlas lidu“. Možná, že právě proto se epidemie v naší zemi rozrostla do netušených rozměrů. Rozhodně jsme asi původně nezamýšleli dostat se mezi světové „jedničky“ v šíření covidu. Snad jsme si z toho vzali poučení a budeme přísně a nepopulisticky zvažovat naše další kroky ve shodě se skutečnými odborníky.

ILK: Nějak se z toho pořád nedostáváme. Je to náročné.

HI: Doba, ve které žijeme, je náročná zejména pro zdravotníky, sociální pracovníky, různé charitativní dobrovolníky, vojáky… Jim všem patří náš dík. Ale doba je náročná i pro další profesionály, kteří provozují svou činnost s láskou a přemýšlejí, jak její plody předávat dále i během pandemie. Určitě k nim patří i knihovníci, kteří se i přes zavřené dveře knihoven usilovně snaží o co nejlepší služby, aby studenti měli z čeho studovat, badatelé z čeho bádat a lidé prostě jen tak co číst. I k nim musíme směřovat naše poděkování. Ale jistě bude krásné, až se zase knihovny otevřou naplno a my budeme moci volně listovat v knihách či s nimi usednout v nějakém příjemně osvětleném koutku a ponořit se do čtení i snění, sami, a přece opět obklopeni lidmi a přívětivými kompetentními knihovníky. Tak jen aby to již bylo! Doba pandemická má jednu výhodu – můžeme se těšit na něco, co jsme dříve, někdy i trochu znuděně, považovali za samozřejmé.

ILK: Děkuji za vlídná a optimistická slova a přeji bezcovidové časy.

 

 

 

Laiblová Kadlecová, Ivana. Rozhovor s prof. Helenou Illnerovou. Informace [online]. , č. [cit. 2021-10-20]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/casopis_informace/rozhovor-s-prof-helenou-illnerovou/

Tisknout stránku