Ing. Martin Lhoták vystudoval informatiku na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Od roku 1997 pracuje v Knihovně Akademie věd ČR (KNAV), kde byl téměř deset let vedoucím oddělení informačních technologií a od roku 2007 působil dalších deset let ve funkci ředitele. V současnosti je v KNAV zástupcem ředitele pro výzkum, vývoj a technologie a vedoucím odboru informačních technologií a digitalizace. Zároveň zastává funkci předsedy Rady KNAV. Z výrazných výsledků jeho práce lze jmenovat mimo jiné zřízení digitalizačního centra KNAV, v současné době svou odbornou činnost zaměřuje zejména na vývoj systémů pro vytváření, zpřístupňování a dlouhodobou archivaci digitálních dokumentů. Mezi výstupy jeho projektů patří RegistrDigitalizace.cz, systém Kramerius a produkční systém ProArc. V posledních letech se věnuje také bibliometrii a analytickým nástrojům pro přípravu podkladů pro hodnocení VaV a nově se zaměřuje také na oblast digital humanities. Ing. Lhoták je členem Ústřední knihovnické rady Ministerstva kultury ČR, místopředsedou Komise pro vědecké informace AV ČR, členem Ústřední knihovnické rady, předsedou Řídícího výboru Centrálního portálu českých knihoven Knihovny.cz, členem Rady NUŠL – Národního úložiště šedé literatury, členem Rady uživatelů e-infrastruktury CESNET, členem programového výboru mezinárodní konference CASLIN a členem Řídícího výboru projektu CzechELib.
S Martinem Lhotákem (ML) hovořila Ivana Laiblová Kadlecová (ILK).
ILK: Chystáme spolu rozhovor do letního vydání INFORMACÍ, začněme tedy v souladu s prosluněným létem. Kam vyrazíte na dovolenou?
ML: Pojedeme na hory, do Krkonoš, s rodinou i se psy. Mám rád pohyb a psi se také rádi proběhnou. Vím, že Vy máte hory také moc ráda, a máme dokonce společné vzpomínky na zajímavé výlety do Drakensbergu v JAR nebo do příkrých kopců a schodů k Buddhovi v Soulu. To bylo při konferencích IFLA.[1] Za chvíli bude čas na další z konferencí IFLA, letos bude probíhat téměř za humny v polské Vratislavi. Hory tam budou také nedaleko.
ILK: Jak se podle Vás změnil za ta léta styl, obsah, agenda této velkoplošné konference?
ML: První kongres IFLA, který jsem navštívil, se konal v jihoafrickém Durbanu v roce 2004 a od té doby jsem se účastnil několika dalších. Naposledy jsem byl v roce 2014 ve francouzském Lyonu a řekl bych, že se tento kongres výrazně nemění. Jedná se o světově největší knihovnickou akci, kterou zpravidla navštíví 3 až 4 tisíce účastníků ze všech kontinentů. Programově je to velmi pestrá skladba prezentací a setkání specifických pracovních skupin zaměřených na různá témata. Sekce jsou zaměřeny na tradiční i netradiční obory a v řadě případů lze získat velice užitečné informace pro potřeby různých typů knihoven z různých částí světa. Tak jako u každé kvalitní konference je zde možné se setkat s řadou zajímavých a v oboru důležitých lidí, což u kongresu IFLA vzhledem k jeho velikosti platí ve zvýšené míře. Mezi největší odborné akce patří také konference Asociace evropských vědeckých knihoven LIBER,[2] které doznaly v průběhu let výrazných pozitivních změn. Původně bylo tematické zaměření obecnější, postupně došlo k zacílení na aktuální odborné otázky a trendy a kromě managementu knihoven také zapojení většího množství odborných pracovníků. Pro vědecké knihovny je to velice přínosná konference, jak bylo řečeno, věnuje se aktuálním tématům v rámci Evropy i celého světa. Prezentují a workshopy vedou většinou velmi dobře vybraní a často i prestižní přednášející, což se potvrdilo i na letošním ročníku, který proběhl v řeckém Patrasu.
ILK: A vraťme se zase domů –
ML: Máte na mysli Knihovny současnosti?[3] Ty jsou podle mne po přestěhování ze Seče čím dál lepší. Řeší se na nich odborné problémy v rámci oboru v ČR, jsou zváni i zajímaví zahraniční přednášející. Primárně není zaměřena na čistě vědecké knihovny tolik, jako na krajské a další knihovny určené primárně veřejnosti, ale i pro knihovny našeho typu se najde řada užitečných věcí. V průběhu let se z nich (tedy Knihoven současnosti) stává platforma pro diskusní setkávání odborníků, včetně participace vysokých škol. Nedílnou součástí Knihoven současnosti se v posledních letech staly i informace týkající se implementace Koncepce rozvoje knihoven ČR.
ILK: Když jsem přebírala v roce 1992 naši knihovnu, tehdy ZK-ÚVI ČSAV, rozhodovalo se o pořízení serveru pro lokální síť. Když jste do funkce ředitele nastupoval Vy, vybíral jste robotický skener pro digitalizační centrum. Nemyslíte si, že se náš obor rozvíjí čím dál rychlejším tempem a že se celkem dramaticky mění původní poslání knihoven?
ML: Myslím, že základní poslání, tedy zpřístupnění informačních zdrojů a podle typu knihovny například i jejich dlouhodobá archivace zůstává v podstatě stejné. Řada činností knihoven je již poměrně dobře a standardně usazena a běží takřka rutinně. Na druhou stranu se však s ohledem na vývoj technologií výrazně mění forma, jak jsou tyto služby a činnosti zajišťovány. V jisté míře se mění i šíře záběru. Vezměme jako příklad repozitář ASEP, v devadesátých letech to byla novinka – bibliografická databáze vědecké publikační činnosti. V současnosti se standardně staráme o plné texty, persistentní linkování, dlouhodobou archivaci a začínáme s evidencí a ukládáním vědeckých dat – stejně jako to řeší vědecké knihovny ve světě. Je to nad rámec toho, co bylo nutné dříve, a vyžaduje to investice do IT infrastruktury i vyšší nároky na kvalifikaci zaměstnanců. Přibližně před dvěma lety jsme se mimo jiné i v souvislosti se Strategií AV ČR AV21 zaměřili také na projekty v oblasti DIGITAL HUMANITIES.[4] Spolupracujeme s dalšími ústavy AV ČR i s technologickými partnery. Sbírky, nejen písemné, ale i mapy, fotky, audio a podobně se už převádějí do digitální podoby, je možné je zpracovat a vytěžovat pokročilejším způsobem, než jak to bylo možné dříve. Ve světě už knihovny často spolupracují v této oblasti, třeba zaškolováním netechnicky zaměřených vědeckých pracovníků z humanitní oblasti. Na to je potřeba se zaměřit co nejdříve a současně vytvořit potřebnou infrastrukturu i nástroje nad tím. Příkladem je třeba projekt velké evropské výzkumné infrastruktury DARIAH,[5] do níž by se mělo zapojit nově vznikající české konsorcium DARIAH CZ, jehož je KNAV součástí. A jsou tu další nové směry, které je a bude třeba rozvíjet.
ILK: Jak se díváte na změny v oboru z pohledu naší velké knihovny, která je na jedné straně součástí velké výzkumné organizace a na druhé straně slouží studentům a odborné veřejnosti, a jak vidíte tyto změny v souvislosti s kvalifikací zaměstnanců?
ML: Nastal přechod k celkově digitálnímu pojetí. Na jedné straně se na knihovnu pohlíží jako na správce a zpřístupňovatele klasického fondu, ale také jako na správce a zpřístupňovatele fondu digitálního. Vzhledem k tomu, že jsme součástí velké výzkumné organizace, která produkuje vědecké výsledky, jsme odpovědní také za jejich evidenci, ukládání a dlouhodobou archivaci. Současně se podílíme na přípravě bibliometrických podkladů pro hodnocení vědeckého výkonů ústavů Akademie věd. To jsou činnosti, které jsou pro knihovny v ČR poměrně výjimečné. I na vysokých školách jsou tyto systémy často spravovány jiným útvarem než knihovnou. Vzhledem k požadavkům plynoucím z vývoje v oboru, dochází částečně ke změně v profesi, zdatný knihovník je stále více zaměřený na informační technologie. Školství přímo takový typ absolventů neprodukuje, vycházejí buď knihovníci, nebo specialisté na IT. I když musím přiznat, že občas se někdo takový našel a najde, ale většinou to souvisí s osobním zájmem a paralelním vzděláváním. A to je zrovna téma pro letošní CASLIN[6] – „Knihovny a vzdělávání“, kde se setkají zástupci knihoven se zástupci knihovnických ústavů a kateder českých univerzit. Nedostatečné množství odborníků je zejména v oblasti specialistů na metadata, dlouhodobou archivaci, pokročilou správu knihovních informačních systémů, repozitářů, digitálních knihoven apod. Východisko ze současné situace vidím zejména ve větší spolupráci s univerzitami, přímé účasti odborníků z knihoven na vzdělávání a zařazení výuky toho, co je třeba pro praxi. Do jisté míry se to již děje, ale určitě je prostor pro zlepšení.
ILK: V čem ještě vidíte další možnosti?
ML: Objevuje se stále více dotačních programů různých typů od různých poskytovatelů na národní i evropské úrovni, ze kterých je možné průběžně získávat prostředky pro další rozvoj v oblasti lidských zdrojů, budování infrastruktury i pro vývoj technologií. Na druhé straně je však kolem získání grantů i při jejich řešení často velmi komplikovaná administrativa, která s tvůrčí prací nesouvisí. Problém také nastává se zajištěním dlouhodobější udržitelnosti aktivit nastartovaných v rámci projektů financovaných z grantů. Ale to není problém jen našeho oboru.
ILK: Jaký má technologický posun v oboru dopad na služby?
ML: Řada služeb se stěhuje do virtuálního prostředí, informační zdroje jsou často využívány prostřednictvím vzdáleného přístupu. Nabízí se nové centralizované služby, jako například Centrální portál českých knihoven – Knihovny.cz, kladoucí si za cíl doručit uživateli cokoliv, kdykoliv a kdekoliv. V souvislosti s tímto trendem lze očekávat sníženou návštěvnost kamenné knihovny. Paradoxně, ale pro nás potěšitelně, narůstá počet uživatelů využívajících studovnu KNAV, některé dny k večeru nemáme už žádná volná studijní místa. Věříme, že naši uživatelé považují studovnu KNAV za klidné a komfortní místo ke studiu s možností využití internetového připojení i snadného přístupu k informačním zdrojům. V současné době zvyšujeme kapacitu studijních míst cca o 20 % a v souladu s trendy a požadavky uživatelů zřizujeme také izolované individuální studovny.
ILK: Skončilo Vaše funkční období ředitele KNAV, ale vzhledem k tomu, že totéž mám kdysi za sebou a že jsem Vám dost nablízku, se Vás neptám, zda se Vám nějak odlehčilo.
ML: Vím, na co se neptáte, zatím si na nedostatek úkolů nestěžuji. V KNAV jsem v současné době v pozici zástupce ředitele pro výzkum vývoj a technologie, s čímž souvisí dohled nad fungováním a rozvojem provozovaných informačních systémů a infrastruktury a zároveň iniciace a koordinace projektů a získávání grantů. KNAV momentálně řeší tři projekty v rámci programu NAKI, kde jsem přímo odpovědný řešitel za projekty ARCLib a INDIHU, jsme účastníky evropského projektu DESIR a máme několik projektů z programu VISK. Zároveň usilujeme o získání grantů na další projekty, z nichž za velmi důležitý považuji zejména projekt RightLib podaný do programu NAKI II, zaměřený na vytvoření systému pro digitální zpřístupnění autorsky/vydavatelsky chráněných publikací, pro jehož vývoj by měl být využit systém Kramerius. V současnosti vrcholí aktivity v projektu CzechELib,[7] kde jsem členem Řídícího výboru. Během léta probíhá výběr EIZ, vyjednávání o cenách a příprava výběrových řízení. CzechELib znamená významnou a žádoucí změnu způsobu zajištění přístupu k elektronickým informačním zdrojům, který bude nově organizován a koordinován přes jediné národní licenční centrum. Zároveň nastává vzhledem ke stále rostoucímu podílu Open Access publikací změna paradigmatu ve způsobu financování vědeckých publikací. Kupříkladu v Max-Planck-Gesellschaft probíhá celkové překlápění na Open Access. V České republice byla Akademie věd v tomto ohledu vždy v čele dění. V rámci CzechELib by měla po jednání s dodavateli a producenty zůstat otevřená cesta, aby v průběhu času byla možnost přechodu na OA. To by nemělo být na úkor konečné ceny předplatného, což je velký úkol.
ILK: Děkuji Vám za Váš čas a máme ještě spoustu dalších témat…
[1] IFLA – The International Federation of Library Associations and Institutions, založena 1927 ve skotském Edinburgu, v současnosti má asi 1400 členských organizací z celého světa, každoroční konference po celém světě
[2] LIBER (Ligue des Bibliothèques Européennes de Recherche), založena v roce 1971 a sdružuje asi 400 členských knihoven ze 40 evropských zemí, pořádá každoroční konference na různých místech Evropy.
[3] Knihovny současnosti – v Čechách legendární konference, zal. 1993, původně jednodenní konaná v Hradci Králové, později v Seči a v posledních letech na různých místech, leč stále nazývaná „Seč“. Na vzniku a organizaci mají zásluhu Sdružení knihoven, Svaz knihoven a informačních pracovníků, Ústřední knihovnická rada a Oddělení knihoven Ministerstva kultury ČR.
[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Digital_humanities
[6] http://knihovnaplus-en.nkp.cz/kplus-web/archiv/2017-01/historie-a-soucasnost/bibliografie-konference-caslin
[7] https://czechelib.cz/ – Národní centrum pro pořizování, správu a využívání elektronických informačních zdrojů.