Open Access aneb Open your mind!

Seminář, který se konal 24. 10. 2012 v Národní technické knihovně (NTK), zahájila a moderovala Radka Římanová.

V úvodním příspěvku Martin Svoboda (ředitel NTK) seznámil posluchače s “Open Access (OA) : proč a jak?” V příspěvku kromě obecného úvodu k OA zaznělo i několik zajímavých čísel – vědecké publikování je průmysl s ročním obratem 5-6 miliard USD, OA časopisů přibývá 15 % ročně (vydavatelé OA vnímají jako nový business a je třeba dát pozor na kvalitu), zatímco “klasických” časopisů přibývá “pouze” 3,5 % ročně.

Vláda Velké Británie přijala rezoluci, která zaručuje od dubna příštího roku volné publikování výsledků financovaných z veřejných peněz. Také byla zmíněna zpráva Finch report, která jednoznačně podporuje “gold” OA. Rada pro výzkum vyhradila 1,5 % svých výdajů na podporu úhrady poplatků při OA publikování.

Evropská komise chce mít do roku 2016 60 % publikací veřejně dostupných. Martin Svoboda se dále věnoval repozitářům jako jednomu z aspektů OA a uvedl, že jako základní nedostatky vnímá: neúplnost repozitářů – chybí obsah celého čísla časopisů a nekonzistentnost – články v různých fázích publikačního procesu. Dále potom posluchače seznámil s projektem CERNu Scope3, který bude spuštěn od ledna 2014 a uvedl, že v repozitáři arXiv.org je publikováno o 30-40 % více obsahu než by se publikovalo v časopisech (prezentace, konference apod.) a takto uložené články mají citace už rok před vydáním článku.

Dalším hostem byl Daniel Spichtinger z Komise EU, který upozornil na OA projekty: OA Pilot v FR7, ERC – kde vznikl průvodce OA a OpenAire; dále pak na Horizon 2020, který startuje od roku 2014 a na 3 dokumenty – Communication ERA a Communication Towards better access to scientific information) a Recommendation to Member States.

Dalším přednášejícím byla Radka Syrová z Knihovny Jana Palacha UK, která shrnula OA politiky v ČR a stav OA v ČR – jako největší pokrokář byla označena Akademie věd.

Po přestávce přednášel Jiří Marek o vybraných právních aspektech OA a upozornil, že autorskoprávní ochrana vzniká s dílem a není převoditelná.

Problémy spojené s OA vnímá takto:

Udělená licence je smlouva – lze ji individuálně vyjednat, i když se tak prakticky neděje.
Institucionální politika má obsahovat vizi, jak s dílem dále nakládat a jak je třeba informovat vydavatele.
Definice repozitáře, jaké má možnosti autor sdílet dílo (definovat i v politice).
Volně zveřejnit institucionální politiku.
Creative Commons a právní vakuum – od r. 2006 jsou CC součástí právního systému – CC může poskytnout pouze ten, kdo má oprávnění poskytnout licenci. Je třeba mít na mysli, že je dále možné udělovat podlicence a uživatelé v dobré víře mohou šířit díla na internetu dál.
Preprint a postprint v autorském zákoně nejsou – musí se definovat ve smlouvě. Draft a preprint – lze považovat za rozdílná díla, pokud se významně obsahově liší.
Sherpa/Romeo není právně závazná.
Je třeba rozlišovat Gratis OA – OA bez licencí – dílo lze použit pouze na základě zákonných výjimek a Liber OA – tedy OA dílo s jasně definovanou licencí tak, aby byly zachovány podmínky OA hnutí (šířit, ukládat apod.).

Další přišla na řadu Tereza Simandlová s příspěvkem „Otevřená data a kam s nimi?“. Open data umožňují využití i nepoužitých dat či dat v jiném kontextu. Většina problémů kolem Open dat tkví v lidském faktoru, další problém je ve formátu či legislativě. Mezi datové repozitáře, které byly zmíněny, patří: Databib, DataCite (repolist), OAD, re3data.org (registr datových repozitářů), figshare.com (webová služba umožňující sdílení dat), datadryad.org, který je spravován konsorciem časopisů a je zde snaha propojit data s články nebo Buzzdata, který zároveň umožňuje vizualizaci dat. Dále byly zmíněny nástroje pro sdílení workflow – MyExperiment, MethodBox, Sysmo-DB a obohacené publikace (Enahanced Publicaioons) z NARCIS.nl.

Posledním příspěvkem byl AltMetrics – alternativní cesta pro hodnocení vlivu vědeckých článků Jakuba Szarzece, který publikum seznámil s možnostmi hodnocení vědeckých článků: v současné době se používají dlouhodobě prověřené nástroje, a to IF a h-index. U každého článku probíhají dvě hodnocení – peer review (před publikováním) a po publikování je to potom citační analýza. Žádné hodnocení ovšem nepočítá se sociálními sítěmi nebo citačními manažery (počet čtenářů).

Jako další možné nástroje hodnocení uvedl: