Knihovna AV ČR, v. v. i., využívá pro potřeby digitalizace vlastní digitalizační možnosti. Digitalizační centrum sídlící v Jenštejně obstarává ve spolupráci s Oddělením pro digitální knihovnu (dále ODK) celý proces digitalizace a zpřístupňování dokumentů. V této oblasti spolupracuje též s dalšími institucemi, především Národní knihovnou. Digitalizáty jsou umisťovány do Digitální knihovny AV ČR v systému Kramerius, na jehož vývoji se kromě jiných institucí (např. NKP či MZK) podílí i několik kolegů z Knihovny AV ČR. Digitalizační centrum a ODK participují na vývoji open source systému ProArc, určeného pro tvorbu metadat a archivaci, který v současnosti prochází zásadní úpravou.

Digitalizovány jsou především odborné publikace vzniklé z činnosti AV ČR, ale také další knihy z knihoven ústavů, mezi něž patří i tituly z historického knižního fondu KNAV, který je ve správě Knihovědného oddělení (dále jen KVO). Tento fond obsahuje rukopisy, prvotisky, staré tisky, novodobé vzácné tisky a archiválie. Prvotisky datujeme od počátku knihtisku až do roku 1500. Starými tisky označujeme tištěné dokumenty, jejichž horní hranice je datována rokem 1800. Pokud jde o rukopisy, které byly ve spolupráci s Knihovědným oddělením KNAV zdigitalizovány a publikovány v Digitální knihovně AV ČR, žádný datem svého vzniku nepřesahuje hranici určenou autorským zákonem pro zveřejnění volně přístupných děl.

Role Knihovědného oddělení

Už od počátku své činnosti spolupracuje Digitalizační centrum s KVO. Tato spolupráce se stala nutností z důvodu specifického popisu knih z historického fondu, kterou se zabývají autorky tohoto článku. Od září 2019 pracuje na popisu digitálních kopií rukopisů a starých tisků Vendula Vráblíková, v roce 2020 se přidala Helena Žáčková. Součinnost Digitalizačního centra a KVO zajišťuje koordinátorka Martina Nezbedová ve spolupráci s Michalem Pšeničkou z ODK. Pracovníci KVO se podílejí na výběru titulů vhodných k digitalizaci. Digitalizují se jak dokumenty, jež jsou součástí historického fondu KNAV, tak tituly vybrané z historických fondů dalších českých institucí. Přihlíží se zejména k potřebě digitalizovat dosud nezveřejněné tituly, které jsou součástí Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků (dále jen BCBT). Pro tyto potřeby byly digitalizovány knihy ze Strahovské knihovny, která vlastní významnou sbírku vzácných knih, nebo z Knihovny Národního muzea. Digitalizace je financována z prostředků KNAV, granty, každoročním dotačním programem Ministerstva kultury VISK6 – Memoriae Mundi Series Bohemica, nebo je zaplacena objednavatelem v rámci projektu EOD (elektronické knihy na objednávku).

Sbírky

V prostředí systému Kramerius, tedy v Digitální knihovně AV ČR, jsou staré tisky a rukopisy roztříděny do pěti sbírek. Nejpočetnější sbírkou, čítající v době psaní článku 399 knih, jsou Bohemika 16.–18. století. Další je sbírka s názvem Knihovědné oddělení Knihovny AV ČR se 177 tituly. Ta obsahuje převážně dokumenty, které se digitalizují pro potřeby některých projektů KVO, dále nebohemikální tituly z fondu KNAV a také rukopisy. Pokud jde o rukopisy, samozřejmostí je zveřejněná digitální kopie nejvzácnější knihy z fondu Knihovny Akademie věd, Martinické bible (Biblia latina, 1430)[1], se známou figurální iniciálou znázorňující Jana Husa na hranici. Dalších rukopisů není mnoho. Najdeme zde například digitální kopie rukopisných katalogů knihoven odvezených do Švédska za Třicetileté války, digitalizovaných pro potřeby projektu Švédská knižní kořist. Poslední obsáhlejší sbírkou starých tisků je kolekce s názvem Ovidius. Najdeme v ní 46 titulů digitalizovaných pro potřeby projektu Ovidiovy Proměny v historické knižní ilustraci. Sbírka obsahuje staré tisky, tisky 19. století a dva tituly z počátku 20. století. Další staré tisky jsou obsaženy ve sbírkách Orientální ústav AV ČR a EOD.

Obr. 1 Kramerius, Sbírka Bohemika 16.–18. století

Důvody a přínos digitalizace starých tisků

Digitalizace starých tisků a rukopisů má hned několik pozitivních přínosů. Jsou to především ochrana, uchování a širší zpřístupnění.[2] Samotný proces digitalizace není pro originální dokument nejšetrnější, proto je třeba zvážit, zda digitalizace předloze více prospěje či uškodí. I když se staré tisky skenují převážně na speciálním skeneru s véčkovým držákem, aby bylo skenování co nejšetrnější k vazbě, je to stále manipulace, která materiálům neprospívá. Pokud ale tento proces kniha zvládne, získáme tím možnost razantního omezení fyzického zatížení předlohy v budoucnu. S tím souvisí i zmíněný druhý přínos, jímž je uchování. Materiály knihy nevyhnutelně prochází procesem degradace a digitalizace jakožto převod analogového formátu do digitálního tak zajišťuje dlouhodobější uchování kulturního dědictví. Pro tyto účely jsou neustále vyvíjeny nové způsoby, které mají zajistit, abychom o toto kulturní dědictví nikdy nepřišli. Ochrana a uchování pak souvisí i s třetím přínosem, a tím je zpřístupnění širší veřejnosti. Staré knihy jsou půjčovány pochopitelně pouze prezenčně, a to ve speciálním režimu s vyplněným badatelským listem. K tomu přistupuje pouze omezená část čtenářů s badatelským zájmem. Digitalizát tak umožní každému (tedy nejen registrovaným čtenářům) do takových spisů nahlížet kdykoli a odkudkoli. Tím je do značné míry výrazně usnadněna i práce badatelů.

Tvorba metadat

Skenování a obrazová data jsou nepochybně významnou součástí digitalizačního procesu. Samotné skeny ale nestačí, nutností pro jejich zveřejnění je metadatový popis. V KVO se specializujeme mimo jiné na popis starých tisků. Vycházíme především z obecně přijímaných katalogizačních pravidel a také ze zvyklostí pracovníků KVO při bibliografickém popisu pro BCBT. Pracovníkům, kteří se často nesetkávají s dokumenty z historických fondů, je vhodnou pomůckou metodický pokyn Digitalizace starých tisků v rámci nástrojů pro digitalizaci novodobých dokumentů od Martiny Nezbedové z Digitalizačního centra KNAV. Tento soubor instrukcí zveřejnila Národní digitální knihovna ve svých Standardech pro metadata.

Obr. 2 Metadatový formulář

Popis starých tisků a rukopisů v systému ProArc má oproti popisu novodobých dokumentů jistá specifika. Pokusíme se zde krátce nastínit průběh tvorby metadat a editaci připojených objektů starého tisku.

Vše začíná importem požadovaných skenů do programu ProArc. Dalším krokem je vytvoření záznamu popisované digitální kopie do metadatového formuláře. Zapisují se autorské, názvové a nakladatelské údaje, kolace, jazyk a předmětová hesla. Přidává se číslo BCBT nebo číslo Knihopisu, pokud ho popisovaný dokument má, dále signatura a vlastník knihy, tedy knihovna a její identifikátor, a jazyk katalogizace. Existuje možnost stáhnout údaje do metadatového formuláře z katalogu. Pomáháme si stahováním záznamů z Clavia v případě BCBT, nově také např. z katalogu Strahovské knihovny. V některých případech je nutné vytvořit metadata nová. Jak již bylo zmíněno, digitalizují se především cizojazyčná bohemika. Nebohemikální dokumenty či českojazyčná bohemika se ale mohou objevit v nejrůznějších konvolutech, nebo se mohou digitalizovat pro potřeby některých projektů KNAV či pro EOD. V tom případě je nutné vytvořit metadata nově a čerpat informace o knize nejlépe ze samotné digitální kopie nebo si vypomoci záznamy ze světových specializovaných databází.

Opravdová výzva začíná při editaci připojených objektů, tedy popisu jednotlivých skenů. U starých tisků se často mění způsob kolace. Někdy má tisk číslované strany, někdy listy, někdy jen archové signatury. V případě obsáhlých konvolutů, tzn. v jednom svazku svázaných vícero přívazků s měnícími se řadami archových signatur, je editace poměrně náročná na pozornost. Další specialitou popisu starých tisků jsou rámcové části knihy. Je potřeba identifikovat a označit titulní list, poznat rozdíl mezi dekorem, ilustrací a frontispisem, zapsat povolení k tisku, opravy sazby (errata) či rejstřík, označit případnou dedikaci a předmluvu.

Obr. 3 Editor připojených objektů

Jinou zvláštností, na kterou narážíme při zpracování historických fondů, jsou výše uvedené konvoluty. V jejich případě se v první řadě vytvoří záznamy pro jednotlivé tituly. Posléze se editují společně všechny připojené objekty, tzn. všechny strany svazku, předsádky, přídeští, ořízky a hřbet. Teprve pak se jednotlivé adligáty připojují k nadřazenému objektu, neboli svému záznamu. Desky (včetně předsádek, přídeští, ořízek a hřbetu) zůstávají u hlavního, tedy prvního díla v konvolutu.

K závěrečným úpravám objektů vytvořených v ProArcu patří indexace stran. Aby se digitalizovaná kopie zobrazovala správně a jednotlivé části knihy měly správnou posloupnost, musí se všechny skeny označit číselnou řadou, počínaje přední deskou a konče kalibrační tabulkou³. Vše se pak exportuje do Krameria. V prostředí testovací instance Kramerius je pak ještě možné zdigitalizovaný tisk zkontrolovat. Případné chyby se pak v ProArcu ještě mohou opravit a znovu exportovat. Teprve poté je možné vše přesunout do ostrého Krameria a tím digitalizát zveřejnit.

V konečné fázi zpřístupnění digitálních kopií se data archivují. Aby se předešlo případným duplicitám při digitalizaci, je nutné dokumenty evidovat v Registru digitalizace. Registr pak funguje jako kontrola, zda je dokument již zdigitalizovaný, a pokud ano, kde je možné k němu získat přístup.

Úplně posledním krokem, úzce souvisejícím se základní činností KVO, je doplnění odkazu na digitální kopii do databáze BCBT. Tímto krokem končí náš příspěvek ke zpřístupnění digitálních kopií rukopisů a starých tisků v Digitální knihovně AV ČR.

V roce 2021 navazujeme na předchozí spolupráci s Digitalizačním centrem a ODK. Netrpělivě očekáváme novou verzi systému ProArc a těšíme se na rozšíření zpřístupněné kolekce starých tisků v Digitální knihovně AV ČR.

1. K tématu viz článek dostupný na https://kvo.lib.cas.cz/historicky-fond/martinicka-bible/
2. K tématu viz dizertační práce HUTAŘ, Jan. Digitalizace, popis pomocí metadat a jejich formáty. Praha, 2012. Dizertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická     fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Kalkus, Stanislav. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/25756/
3. Kalibrační tabulka je digitální fotografie, která je složena z několika barevně výrazných objektů a z gradientu šedých a barevných odstínů. Pomáhá ke zjištění odchylky mezi barevností výstupu (fotografiemi z digitálních minilabů) a barevností monitoru.