Konference „Autoři, knihy, knihovny, technologie, právo věda a etika v době internetu, aneb, pokus o mapování problému“ se konala 11. 5. 2012 na Novotného lávce 5 v Praze v budově Českého svazu vědeckotechnických společností. Konference byla určena pro všechny ty, kteří se zajímají o nelehkou a leckdy kontroverzní problematiku spojenou s autorskými právy. Pořádaly ji FHS UK, VŠCHT a NTK.

Moto konference znělo: Co vlastně způsobil sir Tim Bernes-Lee?

Jednotlivé příspěvky uváděl a komentoval ředitel Národní technické knihovny Ing. Martin Svoboda. v úvodu účastníky přivítal a pohovořil o roli Tima Bernese-Lee a jeho konceptu www, kterým zpřístupnil internet prakticky celému světu; stručně pohovořil také o vývoji nového média.

První příspěvek „Internet = distribuce obsahu bez omezení, aneb, funguje síť až příliš dobře?“, který přednesl Mgr. Miroslav Šimek z VŠCHT, byl zaměřen filozoficky: internet a jeho síť umožňuje uživateli být na mnoha místech najednou „projít celý svět“ a zároveň být stále na jednom místě u svého PC. Hovořil o historii, nových možnostech internetu, o tom, jak fungují sítě. Poukázal na to, že je technicky nemožné, aby se uživatel dostal jen k legálním stránkám. Dále rozebíral možnosti blokace závadného obsahu. Obsah se zablokovat nedá, lze zablokovat pouze IP adresu serveru. Zabýval se pojmem „steganografie“ – zakódování nepovolených dat do nezávadného textu.

Příspěvek ředitele Ústavu informačních studií FF UK Praha doc. PhDr. Richarda Papíka, Ph.D. „Proměny informační společnosti“ byl zahájen vývojem uživatelských skupin počítačů. v 50. letech byli uživateli počítačů především vědci, v 60. letech došlo k rozšíření počtu uživatelů. S počítači začaly pracovat např. knihovny. Objevila se strukturovaná data a formát MARC. U nás došlo k masovému využití počítačů na počátku 90. let minulého století. Internet umožňuje masové šíření informací, které jsou dále snadno šiřitelné. Tím vzniká řada otázek a právních problémů v oblasti duševního vlastnictví.

PhDr. Marie Kratochvílová z FHS UK Praha věnovala svoji přednášku „Autorské právo a etika. Kdy se objevil autor a kdy a kam se vytratil“ osobě autora v historickém pojetí. Poukázala na fakt, že autorské právo řešili už antičtí autoři. Dále hovořila o tom, že po vynálezu knihtisku došlo k urychlení přenosu informací a také byly snadněji dosažitelné. v souvislosti s tím se poprvé začal řešit autorský zákon. První byl přijat v roce 1709 v Anglii.

Doc. JUDr. Jiří Srstka z DILIA Praha nazval svůj příspěvek „Proč nejsou chráněni knižní nakladatelé stejně jako výrobci zvukových a zvukově obrazových záznamů? Jak dále s užitím autorských děl na internetu? Licence nebo náhradní odměny, vyvlastnění autorských práv či represe?“ Poukázal v něm na neprůhlednost práva v této oblasti. Nedá se rozeznat, komu vlastně slouží. Je nutné stanovit rozsah autorských práv. Definoval pojem investor. Investoři jsou ti, kteří dodávají autorská díla na trh. Některé díla, např. film, nelze sdělit bez investorů. Investoři filmů, producenti hudby jsou chráněni autorským zákonem. Slovesná díla lze sdělit bez investorů. Knižní nakladatelé ale nejsou chráněni autorským zákonem. Směrem k internetu neexistuje právní regulace. Je nutné řešit nejen otázku licencí publikovaného na internetu, ale i otázku, kdo zaplatí honoráře. Autorský zákon také, dle přednášejícího, nedostatečně rychle reaguje na nové technologie.

Prof. Jan Sokol, proděkan FHS UK Praha, v příspěvku „Co a proč se má chránit autorskými právy?“ zmínil to, že autorský zákon slučuje velmi rozdílné položky (počítačový program a naproti tomu výkon operního zpěváka). Zákon musí vycházet z toho, že díla nehmotné povahy vznikají proto, aby byla dále šířena. Poukázal na nutnost šířit některá díla bezplatně (zákony, vyhlášky, věstníky). Také díla, která patří ke kulturnímu dědictví (národní klasika) by řečník doporučoval šířit bezplatně. Upozornil na problematiku rozlišení míry autorství i na to, že se dostávají do konfliktu zájmy producentů a veřejný zájem. Autorský zákon by měl respektovat i to, zda dílo vzniklo z veřejných prostředků. Takové dílo by nemělo být považováno za majetek dané instituce, v jejímž rámci vzniklo.

Referát „Svár mezi přístupem a ochranou“ prof. RNDr. Jiřího Zlatušky z MU Brno se v úvodu zabýval některými světovými aktivitami omezujícími svobodné šíření informací na internetu a reakcí na ně (např. jednodenní stávka wikipedie v Anglii byla protestem proti navrhovaným zákonům USA). Přednáška se dále zabývala výkladem pojmu pirát. V češtině toto slovo znamená námořního lupiče. V angličtině to je ten, kdo nezákonně šíří knihy a zabývá se krádežemi v oblasti duševního vlastnictví. Přednáška byla i historickým exkurzem v oblasti autorského práva – např. I. Kant zmiňoval důležitost práva vydavatele. v letech 1750–1800 se objevila první definice duševního vlastnictví, 1710 první právo copyrightu. Závěr přednášky byl věnován smlouvě ACTA. Řečník konstatoval fakt, že smlouva nemá mnoho nových faktů, které by již nebyly v ČR uzákoněny.

Poslední příspěvek „Pirát je především občan. Podpora tvorby a publikování, vzdělaná nekriminalizovaná populace, sdílení informací, hledání společného cíle“ přednesl PhDr. Ivan Bartoš z České pirátské strany. Referát se nesl v kritickém tónu zejména proti faktu, že je internet dalším zdrojem, ze kterého plynou zisky určitým skupinám. Zdůraznil to, že internet byl budován k zajištění přístupu k informacím pro všechny bez jakéhokoliv omezení. Ve své přednášce představil všechny subjekty, kterých se dotýká autorský zákon. v prvé řadě to jsou autoři. Ti sami tvoří a vlastně nemají čas věnovat se složitým otázkám autorského zákona. v případě, že zákon hodnotí, přejímají názory toho, kdo je zastupuje (autorské svazy nebo producenti). Druhým, a nejdůležitějším, subjektem jsou držitelé práv, autorské svazy a firmy. Ty mají rozhodující vliv při legislativních procesech. Třetím subjektem je odborná veřejnost, především knihovny. Zde řečník zdůraznil smutný fakt, že z této nezanedbatelné skupiny se ozývají připomínky pouze sporadicky. Další skupinu tvoří občané. Ti přejímají názory z médií a jsou, dle řečníka, spíše dezinformováni.

V panelové diskuzi, která následovala po sekci přednášek a referátů, vystoupili nejen přednášející, ale i zástupci odborné veřejnosti. v této diskuzi byly položeny a zodpovězeny 3 následující otázky.

1. Co pro vás znamená změna, kterou přinesl Tim Bernes-Lee?

Panelisté se shodli na tom, že vzdělávání po síti představuje obrovský potenciál, ale zároveň s ním jde i riziko plagiování. Plagiováním dochází k potlačování kreativity. Internet je projevem svobody. Problémy vznikají mezi všemi zúčastněnými subjekty.

2. Od autora ke čtenáři: autor-vydavatel-knihkupec-(knihovna)

Mezi vydavateli a knihkupci dochází k neshodám u tištěných dokumentů hlavně kvůli ceně. Tady se otevírá široké pole působnosti pro elektronickou knihu. Autor chce, aby byla jeho díla publikována a čtena. Vydavatel by měl být zprostředkovatelem mezi autorem a čtenářem. v diskuzi k této otázce bylo poukázáno na ne vždy kvalitní služby prodejců, kteří jsou také velmi důležitým článkem tohoto procesu. V odpovědi na tuto otázku bylo rovněž poukázáno na nebezpečí, že by mohli vymizet z knihoven čtenáři. Dále tomu, že tištěná kniha zůstává i nadále žádanou. i když je poptávka po elektronické knize.

3. Komerční vydavatelé, Open Access a jiné modely. Kde vidíte budoucí cestu, její úskalí a příležitosti?

Převážná většina diskutujících se shodla na tom, že je nutná jak existence komerčních vydavatelů, tak Open Access. V této oblasti by také neměla být důležitá forma, jakou je text podáván, ale jeho obsah. Autorský zákon nesmí být překážkou inovací.

Po zodpovězení této otázky byla konference ukončena.

Všechny příspěvky z konference budou vydány ve formě e-knihy pod licencí CC ve vydavatelství VŠCHT v Praze.