Anders Celsius

 

27. 11. 1701 Uppsala–5. 4. 1744 Uppsala

(Zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anders_Celsius)

 

V mezinárodní soustavě jednotek fyzikálních veličin (SI) je teplota základní fyzikální veličinou. Teplota má jednotku kelvin (K) a odvozenou jednotkou je stupeň Celsia (°C).

Celsiův stupeň byl pojmenován na počest švédského astronoma Anderse Celsia.

Švédský matematik, fyzik, geodet a astronom Anders Celsius se narodil 27. listopadu roku 1701 v Uppsale. Jeho otec Nils byl profesorem astronomie a oba dědečci přednášeli na uppsalské univerzitě. Malý Anders byl od narození obklopen intelektuálním prostředím, které mu umožňovalo plně rozvíjet vlohy zděděné po předcích. Od dětství vynikal v matematice a rád pozoroval noční oblohu.

Na univerzitě v rodné Uppsale patřil všestranně nadaný Anders mezi nejlepší studenty. Když se mu dostala do ruky Newtonova kniha Matematické principy přírodní filozofie, která je považována za nejdůležitější práci v celé historii moderní vědy, směřoval svůj vědní zájem především na astronomii, fyziku a geofyziku.

Po úspěšném absolvování studia byl brzy, v devětadvaceti letech, jmenován profesorem astronomie na uppsalské univerzitě. V roce 1732 byl vyslán na studijní cestu do Německa, Francie a Itálie, kde se měl seznámit s prostředím tamějších hvězdáren. Jeho další cesta, tentokrát za polární kruh, se uskutečnila v roce 1736 v rámci expedice, která měla za úkol změřit poledníkový oblouk a potvrdit tím Newtonovu teorii o zploštění Země na pólech. Celsius se v Laponsku také zabýval problematikou polární záře, studoval rostliny a živočichy. Své poznatky z výpravy uveřejnil ve spisu nazvaném O pozorováních k určení tvaru Země. Tato výprava Celsia proslavila. Jeho věhlas napomohl tomu, že roku 1740 byla v Uppsale otevřena observatoř, kterou Anders Celsius vybavil nejmodernějšími přístroji a stal se jejím ředitelem.

Z Celsiova vědeckého odkazu je ale nejvíce známý objev, který se týká předmětu každodenní potřeby, a tím je teploměr. Anders Celsius navrhl setinnou teplotní stupnici, kterou označil číslem 0 pro bod varu a 100 pro bod mrazu a rozdělil ji na 100 stejných dílů. Svoji stupnici uveřejnil roku 1742 ve spisu Pozorování dvou stálých stupňů na jednom teploměru. Kdo stupnici obrátil do dnešní podoby, není zcela zřejmé. Prameny se rozcházejí, ale nejčastěji jsou uváděna dvě jména: Celsiův žák Martin Strömer a slavný švédský botanik a Celsiův přítel Carl Linné.

Celsius se také mimo jiné zabýval měřením intenzity záření hvězd pomocí vlastního fotometrického systému. Ve své hvězdárně pozoroval jako jeden z prvních Saturnovy měsíce. Zkoumal rovněž závislost výšky hladiny Baltského moře na poloze Měsíce vůči Zemi a o všech svých pozorováních napsal řadu článků, které publikoval zejména v Pamětech Švédské akademie věd, jejímž byl členem.

Anders Celsius pro vědu udělal mnohé a byl by jistě ve své činorodé práci pokračoval nebýt těžké nemoci, která předčasně ukončila jeho život.

Celsius zemřel na tuberkulózu 25. dubna 1744 ve věku čtyřiceti dvou let. V dubnu roku 2014 si připomeneme, že je tomu už 270 let, kdy tento velký vědec, který významnou měrou přispěl k rozvoji astronomie v rodném Švédsku a celé Evropě, odešel.

Zdroj:

  • BOREC, Tomáš. Dobrý den, pane Ampére. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. Horizont. (Kniha ve fondu KNAV)
  • ŠPECINGER, Otakar. Anders Celsius. Květy. 1986, č. 43, s. 36-37.

 

Vitouchová, Veronika. Anders Celsius. Informace [online]. , č. [cit. 2024-03-19]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/casopis_informace/anders-celsius/

Tisknout stránku