Open Access Conference Berlin9 (Washington)

 

Devátý ročník této konference (http://berlin9.org) byl organizován Max Planck Institutem, SPARCem (The Scholarly Publishing and Academic Resources Coalition) a HHMI (Howard Hughes Medical Institute) a zúčastnilo se jí přes 300 účastníků z téměř všech evropských zemí, USA, Kanady a východní Asie. Konference se poprvé konala na americkém kontinentu a teprve podruhé mimo Evropu.

Konference začala v úterý předkonferenčními workshopy, které probíhaly  na Univerzitě Johna Hopkinse. Sekci věnovanou politikám otevřeného přístupu moderovala Alma Swan, která na úvod vyložila některé klíčové otázky, na které se přednášející zaměří. Alma poté prezentovala propracovanou typologii politik otevřeného přístupu podle toho, kdo si např. ponechává autorská práva, zda existují výjimky, kdy došlo k uložení do repozitáře a zda je nebo není časové embargo na plný text článku či metadata.

Bernard Rentier z Université de Liège v Belgii byl jedním z prvních přednášejících s velmi poutavou prezentací – začal s analogií, že vysoké školy, které neví co publikují, jsou jako továrny, které neví co produkují. Počáteční motivací pro vybudování repozitáře v Liège bylo vytvoření seznamu publikovaných prací. Bernard pokračoval popisem toho, co nazval přístupem „cukru a biče“, tj. kromě výhod repozitáře a ukládání článků jsou prezentovány i sankce, které autorům hrozí, pokud své články do repozitáře neuloží. Většina materiálů, které nejsou dostupné v plném textu, byly zveřejněny před rokem 2002. Své vystoupení ukončil tím, že Orbi (repozitář Univerzity v Liège) „není jen další nástroj pro knihovníky“, ale slouží přímo autorům.

Později následoval Stuart Shieber, který se zabýval Hardvard Open Access mandátem (tj. povinností články ukládat do repozitáře),  zavedeným v roce 2008. Stuart popsal, že první přípravy začaly v roce 2006 diskuzemi v akademickém senátu. Autorům se ponechává maximální kontrola nad jejich publikacemi.

Dalším přednášejícím byl William Nixon z University of Glasgow, který představil své úložiště –  Enlighten. William začal tím, že nebyl nadšen z termínů jako je „mandát“ a „úložiště“, ale, že se snažil sdělit užitečnost Englighten přímo autorům a spíše než je nutit, je motivovat a nadchnout. Popsal širokou integraci Enlighten s jinými službami a citoval statistiky, které ukazují, že 80 % provozu úložiště je ze strany Google. V roce 2007 byl představen mandát studentských prací, což je požadavek, aby všechny studentské práce byly povinně uloženy. V roce 2008 byly zahrnuty všechny publikace, kde to autorské právo umožňovalo.

V diskuzi, která následovala po prezentacích, se zástupce firmy Elsevier zeptal na to, zdali by spolupráce s vydavateli nebyla rozhodující pro úspěch otevřeného přístupu a repozitářů. Bernard důrazně popsal problémy, které v minulosti zažil při jednání s velkými vydavateli a jasně řekl, že zatímco on byl otevřený ke spolupráci, vydavatelé nikoli…

Mezi další zajímavé příspěvky patřily např.:

Jean-François Dechamp a evropské politika souvislosti s Open Access. Jean-François popsal,  jak Evropská komise působí jako tvůrce politiky a finanční agentury. Citoval dokumenty Komise, které uvádějí, že „veřejně financovaný výzkum by měl být otevřeně dostupný“. Hlavní důvody pro Evropskou komisi k podpoře Open Access zahrnují službu vědě, výzkumu a inovacím a přínos a zlepšení návratnosti investic do výzkumu a vývoje.

Harold Varmus z amerického National Cancer Institute a NIH (National Institutes of Health) zdůraznil, že nemluví jako zástupce instituce, ale jako vědec. Posun směrem k OA se neděje dostatečně rychle. Otevřený přístup podle Harolda znamená zlatá cesta OA, v souladu s prohlášením v Berlínské deklaraci a časová embarga podle něj nejsou přípustná. Harold se věnoval jeho kontaktu s OA už od roku 1998, kdy se dozvěděl o arXiv.org a pomyslel si, že takový zdroj by měl existovat i pro biomedicínu. Zdůrazňoval, že různé obory mají různé potřeby a že zveřejnění musí být citlivé k těmto potřebám. Harold také zdůraznil úspěch PubMed Central nebo PloS.

Další z příspěvků – Cyril Muller se tématu věnoval se zaměřením na otevřená data. Popsal přístup své instituce, Světové banky, a pozitivní efekty, které pozorovali při vytváření volně dostupných údajů. Popsal tři pilíře jejich přístupu (otevřená data, otevřené znalosti, otevřená řešení) a prezentoval statistické údaje o tom, které údaje jsou nyní k dispozici on-line přes jejich otevřenou znalostní bázi. Poskytl zajímavé příklady informací a podporu inovací např. v Africe, ale i jinde.

Účelem této cesty bylo načerpání praktických zkušeností v přípravě a provozu repozitářů.

 

 

Burešová, Iva. Open Access Conference Berlin9 (Washington). Informace [online]. , č. [cit. 2024-03-28]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/casopis_informace/3107/

Tisknout stránku