Jedním z poslání Konsorcia evropských vědeckých knihoven (CERL), které sdružuje významné vědecké knihovny především v Evropě, ale dílem i na americkém kontinentu, je zpřístupňovat zdroje pro výzkum evropské rukopisné a tištěné knihy a knižní kultury. Hlavním záměrem CERL je vytváření databáze Heritage of Printed Books Database (HPB), která by měla dokumentovat veškerou tištěnou produkci v Evropě a Severní Americe.[1] Toto konsorcium fungující od roku 1994 pořádá každoroční výroční zasedání doprovázené odborným seminářem, který umožňuje sdílení a výměnu poznatků a zkušeností odborníků pracujících převážně s historickými fondy knihoven.

Tématem letošního semináře, který se konal 29. 10. 2013 v budově Univerzitní knihovny ve Varšavě, byly loupeže a krádeže v knihovnách.[2] Seminář s názvem Stop thief! Preventing and Investigating Theft from Collections in the Digital Age připravila pracovní skupina CERL zabývající se bezpečností sbírek ve spolupráci se Security Network. Na semináři bylo předneseno celkem deset příspěvků rozdělených do čtyřech bloků. Téma krádeží v knihovnách bylo nahlíženo především pohledem kurátorů sbírek, ale i restaurátora (Národní knihovna Varšava) a dokonce policisty (vedoucí oddělení pro ochranu kulturního dědictví italské policie, Řím). Byly popsány jednotlivé zkušenosti z knihoven, jejichž fondy byly postiženy historickými nebo i nedávnými krádežemi (Lambeth Palace Library London,Beineke Rare Book and Manuscript Library Yale University, British Library, Bibliothèque nationale de France, Danish National Archives), a publikum bylo podrobněji seznámeno s nejznámějšími případy krádeží, jejich pachateli (E. Forbes Smiley, F. Hakimzadeh, Z. Kučera) a bezpečnostními opatřeními v různých institucích. Diskutována byla i preventivní opatření, jak krádežím předcházet – stálý dozor, zabezpečení, označení a především co nejpřesnější popis exempláře. Zároveň byly představeny možnosti, jak v případě již uskutečněné krádeže bezpečně identifikovat uloupený předmět; ty vycházejí především z pečlivé katalogizace – detailní popis exempláře a jeho jedinečností včetně zaznamenání defektů nebo Ph (tedy „fingerprint“ v širším smyslu), pořízení detailní fotodokumentace a digitální kopie. K ochraně fondu přispívá častá revize a evidence výpůjček, je vhodné také sledování databází pohřešovaných uměleckých děl.[3] S identifikací uloupených předmětů souvisely i dva příspěvky zaměřené na význam provenienčního výzkumu a evidence původních majitelů.

Semináře vedeného v anglickém jazyce se zúčastnilo zhruba 100 odborníků především z evropských institucí. Jeho téma bylo velice zajímavé a podnětné: představilo zkušenosti kurátorů, archivářů, katalogizátorů nebo konzervátorů, jejichž pohled na předmět zájmu je často odlišný, ale všechny skupiny spojuje nutnost vypořádávat se s mnoha běžnými problémy, které komplikují jejich práci (především finance, personální nezajištěnost). Je vynikající, že CERL každoroční odborně tematicky zaměřené semináře pořádá, navíc se můžeme těšit i na vydání sborníku příspěvků, tradičně na vysoké úrovni.[4]

Součástí letošního semináře konaného ve Varšavě byla i prohlídka hostitelské instituce, varšavské Universitní knihovny, která patří mezi tři největší polské knihovny, spravuje na tři miliony tisků a seriálů a téměř 400.000 předmětů rozdělených do zvláštních sbírek rukopisů, starých tisků, map, rytin, hudebnin, efemér aj.[5] Knihovna koncem roku 1999 přesídlila do nové, moderní, funkční a uživatelsky příjemné budovy, která, ačkoli se nachází v centru města, je obklopena zelení. U vstupu do knihovny uživatele vítá latinský citát Hinc omnia (Odtud vše), což v případě varšavské Univerzitní knihovny rozhodně platí a jejím příkladem by se leckterá jiná knihovna mohla inspirovat.