Nová katalogizační pravidla RDA

 

Pokud chtějí knihovny v budoucnosti obstát, je třeba, aby se přizpůsobily měnícímu se prostředí, ve kterém velkou roli hrají počítače, internet, sociální sítě, moderní komunikační technika, nové typy dokumentů a zdrojů v různých formátech a na různých nosičích.

Proto již v devadesátých letech 20. století vznikly pracovní skupiny, jejichž úkolem byla revize aktuálních katalogizačních standardů a doporučení. Výsledkem dalších aktivit, které probíhaly v letech 2004–2005, jsou nová katalogizační pravidla RDA (Resource Description and Access).

Pracovní skupina pro jmenné zpracování při Národní knihovně ČR v listopadu 2013 schválila, že nová katalogizační pravidla RDA, která jsou považována za nástupce AACR2, se stávají od 1. dubna 2015 závaznými katalogizačními pravidly též pro Českou republiku. Termín byl nakonec posunut z důvodu potíží v Národní knihovně na 1. květen 2015. Protože od počátků automatizace se u nás katalogizovalo bez zásadních změn vždy zhruba 10 let, ukazuje se jako správné přizpůsobit se mezinárodním pravidlům a formátům, ale nejsem si jista, že vždy a za každou cenu.

Na rozdíl od pravidel AACR2, která primárně vycházela z druhu dokumentů, nabízejí pravidla RDA od začátku odlišný model přístupu ke zdrojům. Jejich struktura je odlišná od struktury AACR2, především zohledňuje potřeby uživatelů katalogů – najít, identifikovat, vyhledat bibliografický zdroj a zabezpečit přístup k němu.

Mezi konkrétní nejvýznamnější změny v popisu oproti AACR2 patří, že bibliografické údaje se přepisují do katalogizačního záznamu přesně tak, jak se vyskytují ve zdroji. To znamená, že se ruší pravidlo tří autorů, není povoleno žádné zkracování slov, výpustky, nahrazování slovních vyjádření číslicemi, opravy nepřesností a tiskových chyb. Za předepsaný pramen popisu je považován celý zdroj. Zápis obecného označení druhu dokumentu je nahrazen novými, podrobnějšími údaji o typu obsahu, typu média a typu nosiče (v MARC 21 nová pole 336, 337, 338). Došlo také ke změně pojetí a rozšíření zápisu nakladatelských údajů (v MARC 21 přechod z pole 260 na 264), rozšíření použití autorizovaných selekčních údajů (resp. unifikovaných názvů), či změnám v tvorbě autorizované formy osobního jména, korporace či názvů anonymních děl aj.

Pravidla RDA neznamenají žádné zjednodušení práce pro knihovníka, ba naopak – záznam se všemi náležitostmi nabývá nebývalé délky a nezdá se, že by všechny změny byly k lepšímu. Například unifikované názvy: význam unifikovaných názvů pro abstraktní dílo jako takové i pro jeho různá vyjádření (např. překlady) roste, ale v běžném katalogu uživatele spíš matou, protože obvykle chce najít konkrétní publikaci, a ne veškeré překlady příslušného díla. Dalším příkladem je zápis autorských údajů: kromě hlavního záhlaví pro prvního přímého autora se vytváří vedlejší záhlaví pro všechny autory na titulní stránce, bez ohledu na počet. Je pravdou, že dnes zapisujeme většinou díla kolektivní, a pokud je autor uveden na titulní stránce, bezesporu si zasluhuje i vyhledatelnost, i když to katalogizátorovi přidělá práci.

Otázkou také zůstává, co dobrého přináší nová zásada rozepisovat slovy údaje o rozsahu. Nikde v dokumentu se nevyskytují a doplňuje je katalogizátor. Zkratky „s.“ či „sv.“ jsou snad pro uživatele nesrozumitelné? A nevadí, že na ně narazí v 90 % záznamů zkatalogizovaných před květnem 2015? Navíc, zahraniční katalogizátor, který si záznam stáhne, nerozumí ani zkratce, ani slovu, a upraví si to beztoho na svých „pages“, „Seiten“ nebo třeba „sivua“, stejně tak jako my neporozumíme staženým údajům v maďarštině, finštině, švédštině a dalších, v našem prostředí ne zcela běžných jazycích. A proč se v případě nezjistitelných nakladatelských údajů musí místo dosud mezinárodně používaného latinského „[S.l.]“, „[s.n.]“ psát „[místo vydání není známé]“, „[nakladatel není známý]“, „[datum vydání není známé]“, byť poslední fráze se nedoporučuje? Narazím-li v knize na údaj „[Julkaisupaikka ei tiedetä]”, bez slovníku či https://translate.google.cz se neobejdu.

V průběhu března a dubna nás čekal nelehký úkol zaškolit do nových pravidel přibližně 90 kolegyň a kolegů ze 41 spolupracujících ústavů AV ČR. Školení se ve třech případech odehrávalo v naší zasedací místnosti, kam se nám podařilo vtěsnat 22 knihovníků, čtvrté školení probíhalo v Ústavu pro českou literaturu, kolega Mgr. Vojtěch Malínek, Ph.D., vyjednal použití tamní zasedací místnosti s kapacitou 35 míst. V souvislosti s integrací do CPK (Centrální portál knihoven) byli tito kolegové zároveň proškoleni i ve změnách ve věcném popisu, nutných pro fasetové vyhledávání (viz http://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/zapisy-z-jednani/detailni-program). Je namístě si přiznat, že přechod na RDA nebyl snadný ani pro nás, ani pro knihovníky z ostatních ústavů. Největší kus práce odvedli kolegové z OSKS, za což jim patří náš dík.

Použité zdroje:

Lichtenbergová, Edita; Přibylová, Jarmila. RDA: změna katalogizačních pravidel v USA. Ikaros [online]. Dvořáková, Helena. Co přinášejí změny katalogizačních pravidel a bibliografických formátů? Ikaros [online].

 

 

 

Trinkewitzová, Helena. Nová katalogizační pravidla RDA. Informace [online]. , č. [cit. 2017-07-21]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: https://www.lib.cas.cz/casopis-informace/nova-katalogizacni-pravidla-rda/

Tisknout stránku

ŠpatnéUcházejícíPrůměrnéNadprůměrnéVýborné! (1× hodnoceno, průměrné hodnocení je 5,00)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *