S panem docentem mne spojovalo, kromě předem nastavených pracovních vztahů, oboustranné uctivé přátelství.

Vážila jsem si možnosti potkávat se pravidelně s tímto jemným, mimořádně vzdělaným, noblesním pánem, významným vědcem zaměřeným zejména na pozdní středověk, který býval mimo jiné knihovníkem, byl varhaníkem a výtečným znalcem hudby, ale také výraznou osobností v managementu Akademie věd.

Spojovaly nás důležité pracovní úkoly a často i řada problémů a nepříjemností při jejich řešení. Pamatuji se na jeho veliké obavy z toho, aby někomu neublížil, neukřivdil, i když evidentně nechal někdy raději sebe v neprávu.

Pan docent Vilém Herold byl věřící člověk a jeden z nemnohých, kteří se také pravidly své víry skutečně řídili.

Měla jsem příležitost zachytit jeho úžasný smysl pro humor, jemný a laskavý, tak jak se přesně k němu hodil.

Domnívám se, že posledních deset let jeho života bylo silně ovlivněno šokem z povodně, která tak silně poškodila knihovnu Filozofického ústavu, který tehdy řídil, což následně – patrně již natrvalo – podlomilo i jeho zdraví.

Odešel rytíř Řádu akademických palem, na kterého budeme vzpomínat vždycky jen v dobrém, a bude nám stále chybět.

(foto: Zdeněk Tichý)