16. 7. 1773 Hudlice – 14. 11. 1847 Praha
(Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Jungmann)
Český národní buditel, jazykovědec, překladatel a básník Josef Jungmann se narodil 16. července 1773 v Hudlicích u Berouna. Pocházel z deseti dětí ševce Tomáše Jungmanna a jeho ženy Kateřiny. Josefovo nadání a matčina touha mít ze syna kněze ho nejprve přivedly do německé školy v Berouně a pak na gymnázium v Praze. V roce 1792 se dal zapsat na pražskou univerzitu, kde studoval filozofii.
Na univerzitě se mladý Jungmann setkal s profesorem matematiky Stanislavem Vydrou, který své žáky vedl nejen k matematice, ale také k lásce k českému jazyku a literatuře. Po skončení studií filozofie začal Jungmann studovat práva, která ale nedokončil.
Další Jungmannovy kroky vedly do Litoměřic, kde roku 1799 přijal místo učitele na místním gymnáziu. Josef Jungmann se stal prvním učitelem, který na gymnáziu vyučoval češtinu. Přestože původně počítal s kariérou úředníka, nakonec se rozhodl pro dráhu pedagoga a po celý život se současně věnoval zdokonalování českého jazyka.
V Litoměřicích také poznal svou budoucí ženu Johannu Světeckou, se kterou se v roce 1800 oženil. Manželům se narodilo celkem šest dětí, které vychovávali česky. V říjnu 1815 přesídlil Jungmann do Prahy, kde vyučoval a později se stal i ředitelem na staroměstském akademickém gymnáziu. Zde působil až do svého odchodu na odpočinek v roce 1845.
Významným přínosem pro rozvoj české vědy se stal první česky psaný vědecký časopis Krok, který Jungmann vydával společně s Janem Svatoplukem Preslem a s Janem Evangelistou Purkyněm od roku 1821.
Jungmann stejně jako Dobrovský byl polyglot. Ovládal němčinu, angličtinu, francouzštinu, četl italsky a španělsky. Celý život studoval slovanské jazyky a z několika jazyků, například z angličtiny a němčiny, překládal do češtiny. Ve své době platil za velmi nadaného překladatele. Překládal mimo jiné Chateaubrianda, Goetha či Schillera. Známý je jeho překlad Miltonova Ztraceného ráje, v němž Jungmann dokázal, že čeština je jazyk, který je schopný odpovídajícím způsobem tlumočit vrcholná díla světové literatury.
Za svůj zásadní úkol si Josef Jungmann vytyčil posílení české slovní zásoby. Do českého jazyka zavedl množství novotvarů, které dříve neexistovaly a my je dnes běžně používáme, například slovo hvězdárna, zeměpis, látka nebo úsvit. Jungmannovi vděčíme i za to, že lidé mohou hrát na piano a ne na břinkotruhlu, jak to navrhovali tzv. puristé. Oživoval také již zapomenutá staročeská slova a zároveň přebíral slova z jiných slovanských jazyků nebo mezinárodní názvosloví. Tímto způsobem položil základ novodobého českého básnického jazyka.
Mezi nejvýznamnější Jungmannovy odborné práce patří Slovesnost (r. 1820), což byla průkopnická učebnice propojující teorii české literatury s ukázkami textů od Husových dob až do současnosti, dále to byla Historie literatury české (r. 1825) a nakonec vrcholné dílo, na němž se svými spolupracovníky pracoval více než třicet let, obsáhlý pětidílný Slovník česko-německý s přibližně 120 000 hesly vydaný v letech 1834–39.
Josef Jungmann byl roku 1831 spoluzakladatel a později jednatel Matice české a od roku 1834 členem Královské české společnosti nauk. Svou vědeckou činností položil základy české vědecké terminologie v oboru literatury a estetiky a byl jednou z vedoucích osobností českého národního obrození na začátku 19. století. Zemřel v Praze, 14. listopadu 1847 ve čtyřiasedmdesáti letech.
V červenci 2018 si připomeneme, že od narození Josefa Jungmanna uplynulo již 245 let.
Zdroje:
PETŘÍK, Maxmilián. 72 jmen české historie. Praha: Česká televize, 2010. ISBN 978-80-7448-005-8.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. dopl. a ilustr. vyd. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-06-0.
HORA-HOŘEJŠ, Petr a Vladimír NOVÁK. Toulky českou minulostí, šestý díl. Praha: Baronet, 1997. ISBN 80-7214-039-6.