14. 6. 1798 Hodslavice u Nového Jičína – 26. 5. 1876 Praha
(Zdroj obrázku: Wikipedie)
František Palacký byl bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností celé naší historie. Jeho jméno nese druhá nejstarší univerzita v České republice, má svůj most i ulici a byl dokonce nazván Otcem národa. Budoucí historik a politik se narodil 14. června roku 1798 do rodiny českobratrského učitele, kde bylo celkem dvanáct dětí, František se narodil pátý v pořadí. Otec byl sečtělý, hluboce věřící a mravně přísný člověk a svému synovi vštípil hodnoty, kterými byly silné vědomí odpovědnosti, pracovitost, hospodárnost a vážný vztah k životu. Do školy začal malý František chodit přímo v domě, kde s rodiči bydlel, protože jediná škola v Hodslavicích byla právě v domě Palackých a učitelem byl Františkův otec. Bystrému a nadanému chlapci ale jednotřídka brzy nestačila a otec ho poslal do Kunvaldu, kde v soukromé škole rok a půl studoval hlavně němčinu. Následoval téměř tříletý pobyt na latinské evangelické škole v Trenčíně. Ve čtrnácti letech přešel na evangelicko-luteránské lyceum do Prešpurku. Mladík s pověstí mimořádně nadaného studenta měl i velký jazykový talent a nakonec ovládal šestnáct cizích jazyků.
Podle představ otce se z mladého Palackého měl stát evangelický kazatel, ale synovy životní cesty se ubíraly jiným směrem. Na Slovensku uzavřel mnohá celoživotní přátelství, mimo jiné s Pavlem Josefem Šafaříkem, a začíná zde jeho zájem o české dějiny i české vlastenectví.
František Palacký předčasně opustil studia v roce 1818 a vydal se na dráhu vychovatele.
Na jaře roku 1823 přijel do Prahy, kde studoval české dějiny a na doporučení Josefa Dobrovského vypracoval hraběti Františku Šternberkovi rodokmen Šternberků. Jako genealog pracoval i pro další šlechtické rody. Rok 1827 byl pro Palackého významný rovněž v soukromém životě. Oženil se s Terezií Měchurovou, dcerou předního pražského advokáta, a tímto sňatkem získal potřebné existenční zajištění. Manželům se později narodil syn Jan a dcera Marie. Ve stejném roce založil Časopis českého muzea, který pak 11 let redigoval.
V březnu 1830 byl jmenován řádným členem Královské české společnosti nauk a roku 1831 byl českými stavy pověřen funkcí zemského historiografa. V roce 1831 byla z podnětu Palackého založena Matice česká. Popis literární činnosti Františka Palackého je velmi rozsáhlý a zahrnuje jak první mladické básně, politické články a projevy, tak i práce vědecké. Jeho stěžejním dílem však zůstávají pětidílné Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, které obsáhly české dějiny od nejstarší doby až do roku 1526.
Palacký začal sepisovat své životní dílo v roce 1832 a dokončil ho až na sklonku života.
Dějiny v jeho pojetí jsou první novodobou syntézou naší dávné minulosti a zároveň zde poprvé dějepisec důsledně pracoval na podkladě podrobného studia pramenného listinného a rukopisného materiálu.
Revoluční rok 1848 otevírá Palackému další životní etapu, a to politickou. V letech 1848 až 1849 byl poslancem Ústavodárného sněmu ve Vídni a Kroměříži. V padesátých letech 19. století se uchýlil do ústraní a do politiky se vrátil na počátku 60. let jako poslanec českého zemského sněmu a doživotní člen Panské sněmovny rakouské říšské rady.
V roce 1872 František Palacký odchází z veřejného života a žije střídavě v Praze a na zámečku v Malči. V lednu 1876 ještě stihl dokončit českou verzi svého životního díla a 7. května zemřel na otok plic a selhání srdce. Praha, město, kde zakladatel novodobého českého dějepisectví žil 53 let, mu vypravila velkolepý pohřeb, v jehož průvodu šlo na 50 000 lidí.
V květnu 2016 uplyne od úmrtí Františka Palackého 140 let.
Zdroje:
Slavní i zapomenutí: čeští vědci a umělci 19. století v kresbách Maxe Švabinského a Arna Naumana. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2532-6.
HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí: 8. díl. Praha: Via Facti, 2000. ISBN 80-238-5709-2.