Okruhy témat – Překročení hranice

 

Knihovna bez knih?

garant Tomáš Foltýn, asistent Vojtěch Vojtíšek

Webová encyklopedie Wikipedia definuje knihovnu jako instituci sloužící primárně ke zpřístupnění tištěných knihovních jednotek veřejnosti. To se v současné době děje tradiční formou, kterou knihovny používají po celá desetiletí, tj. objednávkou konkrétního titulu a jeho prezenční či absenční výpůjčkou. Nicméně je tento stav udržitelný i do budoucnosti, kdy bude čím dál větší procento dokumentů dostupných v jiných formách a lidé budou zvyklí dostávat informace rychle a strukturalizovaně? Bude pak možné opodstatnit vysoké finanční nároky na uložení fondů, pracovní kapacity či samotnou existenci husté sítě knihoven? Neupřednostní se koncept vystavený na myšlenkách Amazonu spojený s vybudováním centrálních skladů, kde bude uložen jen omezený počet exemplářů předem zvolených titulů, které se budou distribuovat pouze opravdovým „fajnšmekrům“ například prostřednictvím dronů a zbytek se spokojí s digitálními daty? Mnohým knihovníkům tato vize může připadat apokalyptická, nicméně nejde tu o budoucnost, tyto možnosti se tvoří již dnes. Zkusme si tedy představit „Knihovnu – bez knih“…

 

Uděláme cokoliv: netradiční služby

garant Tomáš Řehák, asistentka Lenka Hanzlíková

Uděláme cokoliv… anebo také ne. Knihovny se zjevně musejí odpoutat (pokud už to neudělaly) od představy, že budeme dál dělat to, co děláme dnes, jen k tomu budeme používat čím dál modernější technologie. Nebudeme, protože to nikdo nebude chtít. Nebo to nebude chtít dost lidí a nebudou to chtít dost na to, aby to daňový poplatník chtěl financovat. A tak se knihovny budou pouštět do nových služeb. Logicky přitom naslouchají potřebám svých (současných) uživatelů. Je to ale nejlepší či dokonce jediná strategie, jak designovat své služby? Nečeká nás dramatická plavba mezi Skyllou a Charibdou? Z jedné strany hrozí zkostnatělost a strnulost služeb a postupné uváznutí v mělčinách irelevance. Z druhé strany stojí chaotická a nelogická dramaturgie služeb podřízená vrtochům uživatelů, ve které se postupně vytratí jakékoliv smysluplné poslání knihovny – následované nevyhnutelným dosednutím na mělčinu irelevance. Nemůžeme dělat všechno. Můžeme dělat cokoliv. Co máme dělat. Proč? Pro koho?

 

Technologická sekce – dlouhodobá archivace, úložiště, data

garant Miroslav Bartošek, asistent Michal Růžička

Tradiční rolí a hlavním posláním knihoven je sbírání, uchování a šíření informací. Knihovny doposud plnily tuto roli převážně ve světě tištěných materiálů a fyzických uživatelů – a tomu měly přizpůsobeny také své postupy, technologie a personál. Nyní jsme však na prahu nového světa. Světa, kde převážná část informací je v digitální podobě, kterou knihovna často ani nevlastní, pouze jen zprostředkovává, a kde jsou uživatelé “virtualizováni” (do knihovny již nechodí, preferují vzdálený online přístup).

Spektrum informací, které nové knihovny musí shromáždit, poskytovat a současně také uchovat digitálně pro budoucí generace, je neobyčejně široké, různorodé a měnící se pod rukama: e-časopisy, e-knihy, e-hudba, e-diplomky, weby, digitalizované dokumenty, vědecké repozitáře a mnohé další.

Tradiční knihovny byly závislé hlavně na lidech, technologie hrály jen podpůrnou roli (evidence a správa majetku, tj. knih). Digitální informace jsou inheretně závislé na technologiích, bez nich se neobejdou. Jak tohle poznamená knihovny, jak se knihovny změní pod technologickým tlakem a diktátem? Kde je hranice mezi tím, co mají zajišťovat ještě knihovny a co je již odpovědností někoho jiného? Bude třeba redefinovat roli knihoven v digitálním světě?

Technologie budou nepochybně dominovat. Ale jaké technologie a jaké systémy budou knihovny potřebovat? Budou opět odkázány na unifikovaná (komerční) řešení anebo bude digitální svět natolik proměnlivý/amébní, že již nebude možné spoléhat na jeden „hotový“ systém (s nímž vystačíme dlouhou řadu let), nýbrž budou zapotřebí zcela jiné přístupy – komplexní či naopak ad-hoc řešení šitá na míru a současně rychle se měnící, tak jako se bude měnit také naše okolí?

A co personál? Jak zajistíme, aby knihovny – se svými omezenými finančními zdroji – držely krok s rozvojem technologií? Budou knihovníci nahrazeni ajťáky?

Ustojí vůbec knihovny digitální revoluci a tlak technologií???

 

Kooperace – Integrace
sjednocování systémů a prostředí

garant Bohdana Stoklasová, asistent Michal Denár

V době, kdy uživatelé knihoven jsou zvyklí najít vše hned a na jednom místě a požadují stejnou službu i od knihoven, jsou kooperace a integrace pro knihovny nevyhnutelné. Pracovníci knihoven to již dlouho a dobře vědí, ale přesto se snaží kooperaci a integraci vyhnout nebo ji přinejmenším omezit všude tam, kde je nutné měnit pracovní návyky a stereotypy nebo kde narazí na odpor dodavatelů svých knihovních systémů. Pohled do historie automatizace knihoven v zahraničí i u nás jasně ukazuje, že přesvědčení o nutnosti spolupráce a snaha o poskytnutí lepších služeb rozhodně nejsou hlavním hnacím motorem kooperace a integrace. Námi tolik obdivovaná úspěšná sdílená katalogizace v zahraničí není produktem osvícenosti zahraničních kolegů, ale tvrdých ekonomických tlaků, podstatně tvrdších než u nás. Pokud se podíváme na kooperační projekty s celonárodním dopadem u nás, kooperace byla nejsnazší v počátcích, kdy knihovny s automatizací začínaly (MAKS – Modulární Automatizovaný Knihovnický Systém). Později velmi pomohly finanční dotace (Mellonova nadace, MK ČR) spojené s podmínkou kooperace a dodržování standardů (CASLIN, RETROKON, KRAMERIUS, MANUSCRIPTORIUM, JIB). S výstupy většiny uvedených projektů pracují bez problémů knihovníci a omezená množina odborných uživatelů. Pro oslovení širšího spektra uživatelů je nutná vyšší míra integrace (opravdu vše na jednom místě – nejen metadata, ale i údaje o dostupnosti klasických i elektronických dokumentů, přesměrování na plné texty, informace o knihovnách a jejich službách a akcích atd.) a velmi jednoduchý a interaktivní způsob zpřístupnění. Prvním krokem na této cestě je Centrální portál českých knihoven, orientovaný především na koncové uživatele. Již v jeho počáteční fázi je evidentní, že vysoký komfort pro uživatele je podmíněn vyšší úrovní kooperace a integrace v zákulisí zasahující nejen samotné knihovny, ale i dodavatele všech knihovních systémů. Vysoká míra integrace nemilosrdně odhaluje chybějící a nejednotné údaje i specifika jednotlivých systémů. Nová úroveň kooperace a integrace vyžaduje překročení stávajících hranic, bourání bariér a stereotypů. Cílem práce ve skupině bude výběr hlavních okruhů pro kooperaci a integraci českých knihoven pro příští desetiletí a návrh nástrojů pro jejich dosažení. Budou diskutovány především okruhy a nástroje, o nichž prozatím hovoříme jen v úzkém kruhu a za zavřenými dveřmi.