Záměrem redakce bylo poskytnout čtenářům INFORMACÍ “pendant“ neboli protějšek k předchozímu příspěvku Terezy Melichové „Česká knihovnická periodika online“ (INFORMACE, 2012, č. 3), který měl značný ohlas.

Když jsem tento příspěvek připravovala, bylo pro mne milým překvapením, že slovenské knihovnictví má své časopisy (a také všechny zásadní informace) daleko lépe zmapovány nežli je tomu v Česku.

Ve svém příspěvku proto nebudu podrobně vypisovat, které knihovnické časopisy na Slovensku vycházejí tiskem či online, ale odkážu čtenáře na web, kde najdou vše.

Je to InfoLIB – http://www.infolib.sk/ – portál pre knižničnú a informačnú teóriu a prax , který provozuje Spolok slovenských knihovníkov za spolupráce dalších institucí. Nebude na škodu sdělit, kdy a jak portál vznikl. Proto cituji:

„Národný knižničný webový portál Infolib sa spustil v roku 2003 za pomoci finančnej podpory od Nadácie otvorenej spoločnosti. Tento projekt združuje Centrum vedecko-technických informácií SR v Bratislave, Spolok slovenských knihovníkov a Katedru knižničnej a informačnej vedy na Univerzite Komenského v Bratislave.

Jeho cieľom je vytvoriť komplexný internetový zdroj informácií, dokumentov a odkazov na knižnice či knihovníkov, ako aj bezpečnú, spoľahlivú a kooperatívnu komunikačnú infraštruktúru, ktorá umožní výmenu skúseností v oblasti knižničných a informačných vied“.

Pokud jde o slovenské časopisy, podrobné informace najde zájemce na tomto portálu na http://www.infolib.sk/sk/precitajte-si/knihovnicke-casopisy/casopisy-slovenskych-kniznic.html

Dva hlavní tištěné i elektronicky vydávané slovenské časopisy, které se vzájemně doplňují a jistě stojí za to je sledovat, jsou:

KNIŽNICA – http://www.snk.sk/?casopis-kniznica

Revue pre knihovníctvo a bibliografiu, knižnú kulturu, informačné systémy a technológie, ochranu dokumentov, archív a muzeum knihy, knižnej grafiky a literárních pamiatok.

Časopis vychází jako měsíčník. Vydavatelem je Slovenská národná knižnica v Martině; v roce 2013 jde o 14. ročník.

ITlib – http://www.cvtisr.sk/buxus/itlib/index.htm

ITlib. Informačné technológie a knižnice, je vědecký a odborný časopis zaměřený na problematiku efektivního využívání moderních informačních technologií při získávání, zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování informací a dokumentů.

Časopis vychází 4 x ročně, jednotlivá čísla mají určené tematické zaměření. Vydavatelem je Centrum vedeckotechnických informácií SR; v roce 2013 jde o 17. ročník.

Dopolední sekci moderoval David Horký (Thomson Reuters), který přivítal účastníky a poté předal slovo svému kolegovi Philipu Purnellovi (Strategic Business Manager, TR). V první přednášce na téma „The envoling use of data in University Research Assassement and Management“ se P. Purnell věnoval různým ukazatelům, s jejichž pomocí se dá hodnotit věda na různých úrovních od země po jednotlivce.

Ve druhé přednášce s názvem „New trends in research evaluation in Europe“ představil novinky ve Web of Knowledge jako např. možnou synchronizaci ORCID s ReseacherID (jednoznačné identifikátory vědce), dostupnost SciELO (brazilská Scientific Electronic Library Online) přes platformu Web of Knowledge i další novinky jako např. Data Citation Index (citační index dat).

Ještě před přestávkou vystoupil Ing. Martin Matějka z Úřadu vlády ČR s příspěvkem Metodika 2013. Zabýval se změnami v metodice hodnocení na roky 2013–2015 oproti stávající metodice. Nová metodika vznikla na základě mezinárodního auditu, který jednoznačně nedoporučil pokračovat ve stávajícím systému hodnocení. Na tento audit by měl navázat Projekt IPn Metodika, jehož výsledky pravděpodobně nebude možné aplikovat dříve než v roce 2016. Nová metodika by se měla opírat o tři pilíře – v prvním (75 % hodnocení) budou strojově hodnocena „tvrdá data“ z Web of Science, SCOPUS a ERIH, ve druhém potom proběhne peer review hodnocení (10 %) v 11 oborových skupinách. Výstupem nové metodiky budou body, nikoli peníze. Třetí pilíř se týká aplikovaného výzkumu (15 %).

Po přestávce svůj příspěvek přednesl profesor Petr Ráb, který se přímo podílel na hodnocení probíhajícího v AV ČR a jeho úspěchu a neúspěchu. V nedávné době proběhlo již šesté kolo hodnocení a značná část příspěvku byla soustředěna na procesy, které je třeba do budoucna zlepšit. Jako základ této etapy hodnocení byl použit Standard Evaluation Protocol z Holandska.

Semináře se zúčastnil diskusním příspěvkem, v němž se věnoval průběhu programu IPN Metodika, náměstek ministra školství, Mgr. et Mgr. Tomáš Hruda. Dále vystoupil profesor Málek z RVVI, který se zabýval univerzitním výzkumem a publikačními výsledky univerzit ve srovnání s AV ČR, ale i s dalšími státy.

Jako poslední se představila profesorka Moravcová z VŠCHT s projektem Ipn Metodika, který si klade za cíl zlepšit systém hodnocení vědy v ČR. Původně byl projekt plánován do 30. 6. 2014, nyní byl jeho konec posunut do 30. 6. 2015. Hodnocení by mělo probíhat jednou za 4-5 let a to dvoukolově. V rámci projektu se očekává malé pilotní ověření (vybrané instituce) a velké pilotní ověření.

O seminář byl velký zájem, registrovaných účastníků bylo 65 a živé diskuse byly nejen k jednotlivým příspěvkům, ale i v kuloárech během přestávek.

Mgr. Tomáš Gec je absolventem Masarykovy univerzity v oboru Vědecké informace a knihovnictví a v oblasti knihovnictví se pohybuje již 21 let, postupně jako knihovník a systémový knihovník v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, ředitel Krajské knihovny Vysočiny, odborný asistent na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě a jako vedoucí Studijního a informačního střediska – Univerzitní knihovny Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

1. března 2009 byl jmenován ředitelem Moravské zemské knihovny v Brně.

Ptá se Ivana Laiblová Kadlecová.

Pane kolego, profesně jste orientován na nasazení a využití moderních informačních technologií v knihovnictví. Pohybujete se v knihovnickém prostředí, čím jsou podle Vás typičtí lidé s knihovnickou profesí?

Jde většinou o humanitně vzdělané a orientované lidi, troufl bych si tvrdit s určitou mírou konzervativnosti. To nemusí být nutně na škodu, ale nesmí to být spojeno s odmítáním transferu těch věcí, které se v jiných knihovnách osvědčily, nebo s neschopností komunikace s jinými organizacemi stejného typu na společných aktivitách. S onou neschopností komunikace a ochoty věnovat na společné aktivity část svého času (nemusí jej být mnoho) jsem se potkal v českém knihovnictví vícekrát.

Je tedy knihovnictví profese, nebo už je to, jak se dnes lidově říká, diagnóza?

Dříve jednoznačně byla – v tom dobrém smyslu slova. Do knihovny jsem nastoupil v roce 1992 a ještě jsem zažil generaci tehdejších šedesátníků a padesátníků, kteří byli knihovníky každým coulem a v pravém slova smyslu profesionály. Od nich jsem se naučil nejvíce v přístupu k práci a ke čtenářům/uživatelům (i když jsem tenkrát občas drtil mezi zuby něco o konzervativním pojetí). Bohužel 90. léta 20. století a první desetiletí 21. století byly poznamenány výrazným podfinancováním mezd pracovníků ve veřejném sektoru, což v kombinaci s tím, že soukromý sektor dokázal až do r. 2010 absorbovat všechny absolventy VŠ za výrazně lepších podmínek, znamenalo, že si knihovny většinou nedokázaly udržet ty zaměstnance, kterých bylo třeba pro rozjezd nových věcí. To v důsledku vede k tomu, že v knihovnách, podobně jako ve školství, chybí generace silných osobností z řad čtyřicátníků. Což se výrazně projeví při generační obměně, kterou české knihovnictví nyní prochází – velmi zajímavé bude sledovat volbu nového předsedy Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP).

Mezitím se v knihovnictví natolik rozšířily IT technologie, že na nové služby a nové projekty už nyní je nezbytné stavět týmy složené z knihovníků a IT pracovníků (nyní již čím dál častěji i za alespoň částečné účasti ekonomů a právníků). To znamená, že klasická představa o knihovníkovi se již sama o sobě výrazně posouvá jinam.

Jak vnímáte vztah orgánů státní moci a státní správy k této profesi?

Státních knihoven je relativně málo, dovolím si otázku rozšířit i na samosprávu.

U obcí a měst je to opravdu velmi individuální. Míru zájmu lze poznat podle toho, zda obce vytvořily svým knihovnám odpovídající prostorové podmínky. To je naprostý základ pro poskytování kvalitních knihovních služeb v éře internetu.

U krajů lze jejich vztah ke zřizovaným knihovnám rozdělit na dvě etapy – po převzetí a po nástupu hospodářské recese. Do převzetí byla situace v bývalých státních vědeckých knihovnách velmi individuální a hodně záleželo na iniciativě jejich ředitelů. Po převodu bývalých státních vědeckých knihoven na kraje většina z nich do knihoven výrazně investovala, ve většině krajů se podařilo vyřešit prostorové problémy (ať již výstavbou nové budovy, či alespoň skladových prostor) a rozpočty knihoven pravidelně rostly. Po propadu daňových příjmů krajů lze ve většině knihoven sledovat plošné škrty, což je dle mého soudy nejméně efektivní forma úspor.

Ve formě krajských projektů naprostá většina krajů využila možností, které nabízely evropské strukturální fondy. V období 2004–2006 jich téměř plošně využily k vybavení malých knihoven výpočetní technikou, v období 2007–2013 pak k realizaci krajských digitalizačních projektů. Dva kraje (Karlovarský a Zlínský) využily evropské peníze i na rekonstrukci nových sídel krajských knihoven.

A konečně stát. Zde bych vnímal dvě roviny – grantovou podporu knihoven a podporu státem zřizovaných organizací. Formou poslanecké iniciativy se podařilo v roce 1996 vytvořit projekt RISK, který se posléze transformoval do programu VISK, a do dnešní doby úspěšně slouží k rozvoji automatizace, podpoře digitalizace a online služeb v knihovnách. Alokovaná částka pokrývá rovnoměrně celé území republiky a troufám si tvrdit, že i všechny rozvojové potřeby menších knihoven.

Velké knihovny by na pokrytí retrokonverze svých fondů potřebovaly řádově jiné prostředky, ale to je již jiný problém. Pro rozjezd internetového připojení všech veřejných knihoven sloužil až do letošního března projekt PIK (Projekt internetizace knihoven). Stát formou investiční dotace pomohl s výstavbou třech krajských knihoven.

U zřizovaných organizací jsou situace odlišné resort od resortu. V oblasti působnosti MK ČR se podařilo vybudovat důstojné sídlo pro MZK v Brně a nyní probíhá rekonstrukce sídla Národní knihovny v Praze.Podařilo se rovněž zrealizovat výstavbu nového sídla Národní technické knihovny (NTK). Ostatní národní knihovny(lékařská, zemědělská, pedagogická) sídlí v původních objektech, což je limitujicí z hlediska zájmu uživatelů o jejich služby. Po nástupu recese – obdobně jako krajů – proběhly plošné škrty také v jejich rozpočtech. Vzhledem k délce recese se nyní dostává na pořad dne i jednání o transformaci bývalých ústředních oborových knihoven. V roce 2011 tato debata probíhala u Národní lékařské knihovny (NLK), v roce 2013 probíhá u NTK a Národní zemědělské knihovny (NZK), Národní pedagogická knihovna Komenského již byla ministrem Dobešem sloučena s pedagogickým muzeem.

Nelze nezmínit, že z prostředků státu (konkrétně MŠMT) byla realizována výstavba mnohých univerzitních knihoven především v Brně a v nově vzniklých regionálních univerzitách (České Budějovice, Ústí nad Labem, Pardubice), mnohé objekty si zrekonstruovaly univerzity z vlastních prostředků či v poslední době z evropských fondů (aktuálně ekonomicko-správní fakulta a pedagogická fakulta MU).

V mnoha případech lze říci, že podpora státu byla vázána na iniciativu silných osobností z řad knihoven a univerzit či knihovnických spolků.

Připravila Vás realita v počátcích vaší kariéry nebo někdy později o některé ideály?

Ano, postupně téměř o všechny.

Dá se říci, že deset let ředitelského působení byla taková cesta poznání (spíše o celkovém stavu společnosti než o knihovnících), přičemž každá zkušenost byla prakticky využitelná v dalším zaměstnání. Což třeba v případě zkušenosti s tím, jak zacházet s udáními na svoji osobu, je celkem smutné. V tomto se těch padesát let totality na chování lidí strašně podepsalo.

Nicméně z každého působiště jsem si odnesl cennou zkušenost. Z Vysočiny o fungování krajských samospráv, o systému regionálních funkcí knihoven a o tom, jak se plánuje novostavba knihovny. Ze Slezské univerzity o fungování univerzit, z VFU Brno o tom, co obnáší fungování univerzitní knihovny a jak se tvoří konsorcia na elektronické informační zdroje (EIZ). Z MZK jakožto státní knihovny o fungování velké státní knihovny a obecně o chodu velkého úřadu.

Pokud Vaši otázku vztáhnu na celé české knihovnictví, současné působení v čele druhé největší knihovny v republice v kombinaci s postupným členstvím ve většině komisí či rad (ať již grantových programů, knihovnických spolků, poradních orgánů či redakčních rad) vám dává celkem přesný přehled o celkovém stavu knihovnictví a aktivitách jejich nejdůležitějších hráčů. Spolupráce či diskuse se zástupci VŠ knihovnických škol (včetně přímého působení na jedné z nich) vám dává i představu o jejich stavu. Na základě těchto zkušeností si troufám prohlásit, že v infrastruktuře se celkem daří dohánět Západ (ať již v prostorovém vybavení či pokrytí dostupnosti EIZ pro VaV), ale v oblasti personální nás čeká ještě dlouhá cesta.

Od platového ohodnocení navázaného na jasně definovaný kariérní růst (opřený o profesní atestace a systém profesního vzdělávání) přes navázání systematické spolupráce s vysokými školami nejen v oblasti pregraduálního, ale i postgraduálního vzdělávání až po systém výběru vedoucích pracovníků knihoven.

Měl jste někdy touhu sebrat se a utéct z tohoto prostředí?

Neměl. i když mě bylo nejhůře, tak jsem měl tak silnou potřebu dodělat rozdělanou práci. Spíše nyní, na prahu čtyřicítky cítím, že člověk má poslední reálnou šanci změnit profesi, takže se budu muset v klidu zamyslet, jak dále.

Máte velký přehled o současném dění v profesi, co považujete za největší absurdity? Ale prozraďte také, co se podle Vás naopak daří?

Za jednu z největších absurdit považuji pevný a odhodlaný boj všech dosavadních vedení Asociace knihoven vysokých škol (AKVŠ) s kýmkoli, kdo není z univerzitního prostředí (ať již má podobu nekomunikace s akademickými knihovnami AV ČR, nebo neustálého drobného okopávání kotníků NTK). Nyní je zvoleno vedení nové, nezbývá než doufat v obrat k lepšímu.

Nevyhovující je podle mne rovněž právní forma příspěvkové organizace, táhnoucí se od doby socialismu. Problém u stávající úpravy nastává například při potřebě ustavit konsorcium a sdružit prostředky na provozování společné online služby či EIZ. Když se dívám zpětně, asi bych při ustavení krajských knihoven do knihovního zákona doplnil i možnost, aby krajské knihovny mohly kromě funkce městské knihovny vykonávat i funkci univerzitní knihovny (myšleno ústřední, nikoli fakultní). Provazba na univerzity byla u bývalých SVK zcela zjevná a při plánování novostaveb knihoven by se dalo lépe plánovat rozmístění zdrojů.

Za velké plus naopak považuji, že aktuální koncepce rozvoje knihoven vznikala ve spolupráci všech členů ÚKR a je vyjádřením společně cítěných potřeb, nikoli pouhým slohovým cvičením.

Čtete rád knihy z čtečky? Myslím beletrii?

Čtečku nemám a ani nepoužívám. V tomto jsem, obávám se, ještě ze staré školy, já i zápisy raději tisknu, pokud je chci připomínkovat. Použití e-booků by pro mě mělo smysl u odborných knih, pokud by bylo možné s ostatními uživateli sdílet poznámky a komentáře. Či pokud by jejich kolekce byly výrazně levnější než nákup tištěných knih. Nyní to ale na výrazně levnější e-booky oproti tištěným předlohám moc nevypadá.

Máte vůbec nějaký volný čas – vzhledem k Vašim rozsáhlým aktivitám – na nějaké koníčky?

Do narození syna jsem pořád celkem hodně četl a chodil každý týden hrát taroky. To se pronikavě změnilo. Nyní již čtu pouze chvilku před spaním a týdenní návštěvy se změnily na měsíční.

Pane kolego, děkuji Vám za trpělivost, jsem si jistá, že Vaše odpovědi jsou nejen zajímavé, ale i velmi poučné…

Since its foundation in 1826 the Library of the Hungarian Academy of Sciences has dedicated itself to supporting scientific and scholarly research and safeguarding its precious collections for future generations. Preserving its traditional values and relying on state-of-the-art information technology it serves the public by making its holdings accessible to an ever-expanding circle of users.

Information technology has determined the ways of development since the 1980s but at that time computers were used for traditional functions mainly to provide quick and up-to-date services by applying integrated library systems.

The 21^st century has brought innovative solutions to libraries, mainly with the spread of electronic publications. The Academy’s Library is a hybrid library of the traditional paper based collection and the modern electronic library. As far as periodicals are concerned e-only access has grown rapidly and has overgrown the print collection by now. The book collection is still paper-based mainly but the growing number of e-books is evidence in this area as well.

The collection

The Academy’s Library is a national research library.  Due to the fact that the Library had the right to develop its collection through legal deposit from 1836 till 1998; and partly as a leading organization in international exchange programmes it has a precious unique collection of more than 2.3 million items.

The special collections, such as the Oriental Collection and the Rare Books and Manuscript Collection have international reputation and are acknowledged by researchers worldwide.

The 2,3 million volume paper collection in a variety of formats is still increasing every year, but much less book is purchased that in previous years. Manuscripts are showing a rapid increase and in the digital age they seem to be valued more than ever before. E-periodicals are far more heavily used than print ones, though in the humanities the change is not that rapid than in hard sciences. Scholarly communication in the era of electronic publications resulted that former clear collection development policy has changed, and ‘big deal’ packages get into the library expanding the scope of the collection. At present nearly 19 000 periodical titles can be accessed via library IP addresses covering all subject fields.

International exchange was one of the strongest collection development elements of the library, especially during the times of ideological barriers, before 1989. Today financial barrier and the spread of electronic publications result the fallback of international exchange and switch to e-exchange.  Turning back to the original mission of the Academy, namely preserving and developing Hungarian language, is the main focus of our exchange program. The reduction of exchange and the introduction of e-exchange lowered the costs of our exchange program by one third in 2012. The save on postage is worth mentioning.

Digitization
Preserving and archiving the manuscripts and the print items of the collection lead to digitization, which is not mass digitization of the full collection, but a result of careful selection and prioritization due to limited funding. We digitize individual items upon user request for a so called preservation fee; and we also digitize parts of our special collections upon some anniversary or celebration of some authors or special items. So, digital collections of famous authors and/or famous items are created regularly. These collections are enriched by research papers, scientific articles and useful notes and bibliographies, creating an understandable context for the digitized materials.

19 digital collections are accessible through our homepage http://konyvtar.mta.hu and show a great variety of topics from the Oriental Collection and the Manuscript and Rare Book Collections.

National image library of pictures, photos, art pieces, portraits, illustrations, etc. is a nationwide project started in 2008. Our library contributed more than 2500 items, mainly photos from our special collections. Furthermore six various research institutions of the Hungarian Academy of Sciences put their share in this project, so the Academy’s information asset is well represented here.

Repository of the Academy’s Library (REAL)
As an experimental project to structure the isolated pieces of our e-collection we started the development of a repository named REAL; a green road repository in 2009.

At present 465 Academy’s Doctoral thesis and 3684 National Science Fund (OTKA) supported research papers project reports are accessible in REAL. (http://real.mtak.hu)

The president of the Hungarian Academy of Sciences issued an Open Access Mandate in 2012 stating that research results achieved by public fund have to be made publicly available. So REAL repository is recommended as one option to place publications as research papers in.

Services

The Library serves the public by providing its holdings to an ever widening circle of users.  EoD project is an experiment for E-book on demand. Considering copyright issues the online catalog has a special EoD collection that shows all titles that can be ordered by users as they are exempt of any copyright restrictions.

Reprography is expanded due to ICT development: digitization is one of the most common services provided for a fee. In most cases a preservation fee is charged for. Copying has changed to free-of-charge download and scanning mainly.

Digital study room opened in 2010
(Pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

It is important to state that virtual users are increasing rapidly, while registered users and visitors at our library sites are showing a decreasing number. This is a world tendency, no surprise at all, but gives signal to librarians to prepare for the switch in usage. We have to be prepared for virtual usage as much as possible and turn our collection and services inside out in order to make it usable and useful.

Information literacy programs grew out of our user education programs and even though we are not an educational institution, they seem to be successful and show clearly, how important it is to give compass to users in the Internet jungle.

Agora
We organize different events biweekly in order to attract a wider audience than the regular library users. Due to some reconstruction work on the second floor of the library in 2010, a conference room was created where max. 120 people can be seated. We organize programmes when friends of the library give lectures and present on some research topic and/or on publishing a book, etc. We have a series called “Let’s make the collection live” when different unique pieces of the special collections are presented, when digitized items are shown to the public, or celebrating anniversaries of authors by organizing exhibitions or having round table discussions, and so on. These programmes are very attractive and they are more popular for media coverage than regular or traditional library activities.

Conference room at the 2^nd floor of the library
(Pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

Nationwide projects

Two nationwide projects were allocated to the Library in 2012 that gave the base for incorporating ‘Information Centre’ to the name of the Library. These nationwide projects give the safe and secure operation for us and at the same time challenges all professional staff to renew skills regularly and to prepare for new and innovative solutions on the basis of solid professional knowledge.

1. Electronic Information Services (EISZ) is an 11 year-old program that last year was placed to the Hungarian Academy of Sciences and government funding was allocated to the Academy’s Library.  This nationwide collection development project aims to provide the basis of information infrastructure for research and higher education in Hungary. National license agreements are prepared and signed yearly with publishers and/or vendors and database access is provided to higher education and research institutions that fill in a needs assessment survey every year and state that are ready to contribute to the costs as self-share.
2. The Hungarian National Scientific Bibliography[1] (MTMT) aims to create a comprehensive national scientific bibliography of all researchers working in Hungary, affiliated to Hungarian institutions, funded by Hungarian grants or participating in the scientific life of the country in other ways. It is working as a consortium of 35 members already. The database under development aims to serve also as a citation database, creating the basis for scientific achievement measures. A government grant with EU funding supports the project to reach its full potential by the end of 2014.

1. ---

   Holl, A. -  Makara, G.: Links and hubs of scientific information – the case of the MTMT (2012.) www.mtmt.hu

    

Knihovna AV ČR začala v loňském roce řešit nový výzkumný projekt, na němž se úzce podílí Digitalizační centrum Jenštejn. Projekt s názvem Česká digitální knihovna bude realizován v letech 2012–2015 a je financován z fondů Ministerstva kultury ČR. Česká digitální knihovna bude plnit úlohu centrálního rozhraní digitálních knihoven v České republice. Toto prostředí bude sloužit nejen koncovým uživatelům, ale také jako zdrojové místo dat pro mezinárodní projekty digitálních knihoven, zejména projektu Europeana.

V rámci projektu budou vyvinuty nástroje pro zpracování, evidenci, sledování workflow, archivaci a zpřístupnění digitálních dokumentů.

Jednou z částí projektu je systém ProArc. Pod tímto názvem se skrývá produkční a archivační systém, čili nástroj pro výrobu a úpravu popisných, administrativních a technických metadat a zároveň řešení pro dlouhodobé uchování digitálních dokumentů. V systému ProArc bude rovněž možné převádět obrazové soubory do textových dokumentů pomocí připojení komerčního softwaru ABBY Recognition Server 3.0. Rovněž bude možná obrazová konverze do formátu Jpeg2000 pomocí softwaru KAKADU. Systém bude zároveň sloužit pro dlouhodobé uchovávání a správu digitálních dokumentů, což v budoucnu výrazně usnadní práci s digitalizovanými materiály nejen našemu pracovišti, ale i dalším institucím, které digitalizují své dokumenty. Tento systém bude dostupný jako open source.

Nyní k samotnému ProArcu. Podání žádosti o grant předcházela řádná analýza. Počáteční vývoj byl zahájen již v roce 2011 a byl v něm použit výstup projektu KNAV připravovaný v rámci programu VISK v roce 2010. Digitalizační centrum od počátku úzce spolupracuje na tomto projektu s firmou INCAD, která zajišťuje analytické a programátorské práce.

Jak už bylo naznačeno, systém ProArc se skládá ze dvou hlavních částí a plní dvě společně provázané funkce. První částí je produkční systém, který slouží k tvorbě digitálních dokumentů. Jedná se především o základní popis souborů podle aktuálních standardů Národní knihovny ČR a o vytváření a případnou editaci záznamů pro systém Kramerius 4. Druhá část slouží k archivaci digitálních objektů a k nim vytvořených záznamů. Na rozvoji této části se začne pracovat v průběhu roku 2013, přičemž východiskem bude analýza s výčtem požadavků na archivační část, která byla připravena v minulém roce. Standardy pro archivační část budou kompatibilní se zadáním pro LTP systém v rámci projektu Národní digitální knihovny, počítá se např. s podporou modelu OAIS. V našem Digitalizačním centru běží v pilotním provozu produkční část, která slouží k základnímu popisu souborů. Po založení nového objektu a načtení nové dávky obrazových souborů se otevře editor, který je rozdělen do tří částí. V prvním oddíle (viz. obr.) se zobrazuje řádkový výpis názvů jednotlivých souborů s číslem a typem strany. Na začátku popisování jsou sloupce s čísly i popisy prázdné. V posledním sektoru je náhled pouze s jedním vybraným souborem, na kterém jsou vidět všechny jeho detaily. Pro popis je nejdůležitější prostřední část, ve které se zobrazují malé náhledy jednotlivých stran. V této části lze postupně po jednom, případně selekcí více nebo i všech digitálních obrazů, číslovat a popisovat soubory na základě jednoduchého označení a výběru z možností daných předpřipravenou tabulkou. Tato editace je snadná a uživatelsky přívětivá. Dalším krokem je vyčítání textu pomocí OCR. Důkladně popsané soubory se importují spolu s vygenerovaným UUID zpět na úložiště.

V současné době probíhají na produkční části systému ProArc závěrečné úpravy a finální testování. Do ostrého provozu bude nasazen v prvním čtvrtletí roku 2013.

Celý projekt České digitální knihovny bude dokončen do konce roku 2015.

(Pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

Úvod

Na https://wiki.duraspace.org/display/FEDORA35/Resource+Index je popsáno, co je to Fedora resource index (dále RI). Tento článek popisuje průzkum a zkoušení jiných možností implementací RI než jsou existující standardní implementace Mulgara nebo MPTStore s Postgresem, které jsou v současné době jako jediné dvě podporované a udržované vývojáři Fedory. Tento průzkum probíhá v rámci projektu Kramerius, a to přibližně od poloviny roku 2012.

Na http://code.google.com/p/kramerius/wiki/fedora jsou popsány zátěžové testy Fedory, které byly prováděny v rámci projektu Kramerius; v závěrech jsou uvedeny kromě jiného následující body:

• Výchozí implementace resource indexu Mulgara je pro uložení více než 100 000 objektů nepoužitelná.
• Alternativní implementace resource indexu MPTstore je funkční, ale podporuje pouze omezenou podmnožinu dotazovacího jazyka iTQL, neumožňuje například složené dotazy, které jsou použity v jedné ze záložek adminstrátorského rozhraní pro indexaci dokumentů K4.
• Index MPT store je při daném objemu dat vysoce náročný na optimalizaci použité databáze PostreSQL (500M uložených RDF tripletů zabírá cca 1.3TB diskového prostoru), pro dosažení potřebné výkonnosti indexu je třeba průběžná údržba databáze kvalifikovaným administrátorem (aktualizace indexů, statistik, čištění nepoužívaných segmentů atd.).

Z těchto testů a i z jiných informací jinde na internetu v rámci jiných projektů, z nichž některé budou zmíněny dále, vyplývají důvody pro průzkum a zkoušení jiných možností implementací RI než jsou dvě výše uvedené standardní implementace. Cílem tedy je používat v projektu Kramerius vhodnější implementaci RI než jsou dvě výše zmíněné možnosti, pokud se ukáže, že je to možné.

Trippi

Nejdříve bylo potřeba zjistit a vyzkoušet, zda lze Fedoru přesměrovat na jinou implementaci RI, než jsou dvě výše zmíněné implementace s Mulgarou nebo MPTStore s Postgresem. To se ukázalo dle dokumentace Fedory a informací na internetu, že to lze. Základem pro napojení Fedory na RI je implementace Trippi (http://trippi.sourceforge.net). Trippi je Java knihovna, která se používá ve Fedoře jako rozhraní pro komunikaci s úložištěm použitým pro implementaci RI.

Trippi poskytuje abstraktní třídy a rozhraní, jejichž naimplementováním pro konkrétní úložiště je možno použít dané úložiště pro implementaci RI. Základní abstraktní třídou je zde třída TriplestoreConnector, jejíž konkrétní implementace (plný název příslušné implementující třídy) se uvádí v konfiguraci Fedory, pokud chceme nějakým vlastním způsobem implementovat RI Fedory.

Trippi obsahuje také konkrétní implementace těchto abstraktních tříd a rozhraní – v současnosti právě pro výše zmiňované Mulgaru a MPTStore. Co se týká ostatních implementací Trippi (pro Sesame, Kowari a Oracle Spatial) vyjmenovaných v dokumentaci k Trippi na výše uvedeném odkazu, tak po bližším prozkoumání dalších informací různě na internetu se ukázalo, že dokumentace k Trippi se již delší dobu neudržuje a že z implementace pro Kowari se stala současná implementace pro Mulgaru; implementace pro Sesame a Oracle Spatial byly vývojáři Trippi již před delší dobou opuštěny a v současných verzích Trippi se již delší dobu nevyskytují.

Po dalším hledání a zkoumání se ukázalo, že lidé různě na internetu sice hledají možnosti jiných implementací RI, ale nic dostupného, co by bylo možno v tomto směru použít, se nepodařilo nalézt. Přistoupilo se tedy k hledání vhodného úložiště pro implementaci RI, pro které by se následně naprogramovala příslušná Trippi implementace po vzoru zdrojových kódů existujících současných implementací pro Mulgaru a MPTStore a případně také podle zdrojových kódů dřívějších již neudržovaných implementací pro Sesame a Oracle Spatial.

Úložiště pro resource index

Bylo tedy potřeba najít vhodné dostatečně výkonné úložiště, pro které by bylo možno naprogramovat vlastní implementaci Trippi pro komunikaci s tímto úložištěm. Prvním vhodným kandidátem bylo úložiště 4store, pro které kromě obecných parametrů a informací z internetu hovořilo hlavně to, že jsou na internetu informace (http://journals.tdl.org/jodi/article/view/5396/5885), že je úspěšně používají v Alexandrijské knihovně v Egyptě, kde obdobně hledali vhodné RI úložiště pro použití s Fedorou. Ale při dalším hledání a porovnávání se přece jen došlo k závěru pokusit se použít pro implementaci RI jako úložiště systém Virtuoso (jeho volně dostupnou variantu „Virtuoso Open-Source Edition“ (http://virtuoso.openlinksw.com/dataspace/dav/wiki/Main/) – viz první bod níže), pro nějž hovoří řada skutečností – kromě jiného následující:

• Existuje jednak jeho volně dostupná varianta i jeho komerční placená varianta, kde také volně dostupná varianta se zdá být v porovnání s jinými systémy velmi dobrá a dostatečně výkonná a existence komerční varianty je určitou zárukou jistoty.
• I v úvodním přehledu, co se kde používá, sepsaném v dokumentu k systému v Alexandrijské knihovně (viz internetový odkaz výše) je uvedeno, že někde považují použití Virtuoso jako úložiště pro RDF data za nejméně riskantní přístup: „The SPAR project (SPAR Project, 2011) at the BNF considers storing the Metadata using RDF in the Virtuoso triple store (Virtuoso Universal Server software, 2011) the least risky approach (Fauduet and Peyrard, 2010) while still accepting a SIP with a METS manifest.“
• Na http://www.biomedcentral.com/1471-2105/13/S1/S3 porovnávali pět nekomerčních úložišť („Virtuoso Open-Source Edition“, Jena SDB, Jena TDB, SwiftOWLIM a 4store) a kromě jiného se zde píše: „We identified three groups of queries displaying similar behaviour across the different stores: 1) relatively short response time queries, 2) moderate response time queries and 3) relatively long response time queries. SwiftOWLIM proved to be a winner in the first group, 4Store in the second one and Virtuoso in the third one.“ … „Our analysis showed that some queries behaved idiosyncratically, in a triple store specific manner, mainly with SwiftOWLIM and 4Store. Virtuoso, as expected, displayed a very balanced performance – its load time and its response time for all the tested queries were better than average among the selected stores; it showed a very good scalability and a reasonable run-to-run reproducibility. Jena SDB and Jena TDB were consistently slower than the other three implementations. Our analysis demonstrated that most queries developed for Virtuoso could be successfully used for other implementations.“
• Virtuoso je možno provozovat na operačních systémech Linux i Windows. Například 4store zatím ve variantě pro Windows není.
• I tento asi už poněkud starší přehled ohledně ukládání RDF dat dokládá velmi dobrou pozici Virtuosa: http://www.w3.org/wiki/LargeTripleStores

Na konci roku 2011 jsme v KNAV začali zpracovávat periodika i na analytické úrovni. V listopadu a prosinci 2011 probíhalo testování editoru metadat a zaškolování našich knihovnic. Na přelomu ledna a února 2012 jsme začali katalogizovat v ostrém provozu. Za rok 2012 jsme zpracovali 6 800 záznamů článků a postupně se k nim snažíme doplňovat i plné texty. Články jsme popisovali v metadatovém editoru Orbeon. Takto zpracované články budou přidány do Digitální knihovny AV.

Mimo zpracování článků v KNAV pokračovala i naše spolupráce s redakcemi některých akademických časopisů. Redaktoři nám posílají metadata i plné texty k článkům z časopisů. Takto získané články jsou přístupné v digitální knihovně na adrese: http://dlib.lib.cas.cz/. Pro jejich zpřístupnění využíváme software EPrints.

Minulý rok jsme se rozhodli články posílat do databáze ANL+. Do této databáze přispívají především krajské knihovny, které se snaží zaplnit mezeru ve zpracování periodik na analytické úrovni. Zpracování článků jsme konzultovali především se slečnou Bc. Ivanou Novotnou ze Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, která je koordinátorkou projektu „Obohacení záznamů článků zobrazených v ANL+ o vybraná jmenná a věcná metadata.“

Naše loňská spolupráce se SVK HK vyústila v podání žádosti o grant v rámci společného kooperativního projektu krajských knihoven a KNAV. V rámci tohoto projektu budeme zpracovávat záznamy článků časopisů a posílat je do databáze ANL v Národní knihovně ČR. Protože podmínkou pro získání financí z grantu je odesílání záznamů ve formátu MARC 21, museli jsme tomu uzpůsobit proces výroby metadat. Nově budeme katalogizovat v knihovním systému Aleph. Celý začátek roku 2013 probíhalo ladění Alephu a jeho přizpůsobení našim podmínkám.

Pro účely tohoto projektu se také chystáme využívat záznamy tvořené v rámci oborových bibliografií na jednotlivých ústavech AV. Metadata z ústavů převezmeme a případně je rozšíříme na úroveň minimálního záznamu pro ANL.

Všechna data zpracovaná v Alephu budou také zařazena do Digitální knihovny AV. Postupně k nim doplníme i plné texty. Digitální knihovna je přístupná na adrese: http://kramerius.lib.cas.cz.

Dne 11. prosince 2012 uspořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. pod názvem Den s Retrospektivní bibliografií celodenní prezentaci tohoto ojedinělého a nově i online zpřístupněného pramenného zdroje, jehož součástí byl vedle tiskové konference i odborný seminář k dané problematice za účasti předních odborníků z ÚČL a příbuzných oborů a institucí. Celou akcí byly zároveň symbolicky završeny práce na digitalizaci původní lístkové kartotéky, jež byly spuštěny v roce 2010.

Samotná Retrospektivní bibliografie české literatury byla v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., jako generální oborová článková bibliografie systematicky vytvářena po více než 60 let. Za tuto dobu vznikla rozsáhlá lístková kartotéka, obsahující v několika návazných částech bezmála 1,7 milionu excerpčních lístků, které evidují otisky beletristických prací, články, studie či novinovou publicistiku k české i světové literatuře z 525 titulů periodického tisku vycházejícího na území českých zemí v češtině i němčině v průběhu let 1775-1945. Jde tak o unikátní materiálový zdroj pro literárněvědný nebo šířeji kulturněhistorický výzkum zaměřený jak na oblast české, tak světové literatury daného období. Svým záběrem však nabízí cenné informace i pro další příbuzné obory – teatrologii, žurnalistiku, historii aj.

Projekt digitalizace bibliografie byl v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., realizován v letech 2010–2012 s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. V přípravné fázi bylo kvůli plánovanému napojení jednotlivých lístků na jejich OCR přepisy mimo jiné třeba vyřešit nejen volbu nejvhodnějšího vstupního i výstupního grafického formátu zpracovávaných obrázků, které samy o sobě byly dosti heterogenní kvality, ale zároveň například též otázku automatizovaného zpracování oboustranně popsaných a vícelístkových lístků. Jako nejvhodnější formát pro OCR analýzu se nakonec ukázal barevný *.tiff v rozlišení 600 dpi a pro detekci prázdných stran se podařilo vyvinout speciální softwarovou utilitu, která byla schopna se zanedbatelnou chybovostí cca 1 % rozpoznat, zda daný obrázek obsahuje nějaký text, nebo jde o prázdnou stránku. Podrobněji je celá problematika digitalizace kartotéky popsána ve zvláštním článku v časopise Ikaros (online dostupný zde: http://www.ikaros.cz/digitalizace-listkove-kartoteky-retrospektivni-bibliografie-ceske-literatury)

Nad zdrojovými daty pak následně vznikla speciální softwarová aplikace RETROBI (online dostupná na http://retrobi.ucl.cas.cz/). V ní jsou zpřístupněny nejen naskenované kopie lístků původní kartotéky, ale též jejich OCR přepisy, nad nimiž je umožněno fulltextové vyhledávání. Součástí aplikace jsou i nástroje pro tvorbu, třídění a export uživatelských rešerší či moduly pro uživatelské opravy OCR přepisů původních lístků. Na jejich základě je možno textová data v aplikaci dále strukturovat a zpřístupňovat pro detailnější a přesnější vyhledávání. Software obsahuje i moduly pro administrátorskou správu dat, v tom především interaktivní systém pro správu uživatelských hlášení či moduly pro hromadnou editaci textových dat. Zkušební provoz systému RETROBI byl oficiálně spuštěn na jaře roku 2012, do konce téhož roku měl systém cca 250 registrovaných uživatelů, kteří dohromady pořídili již bezmála 12 000 přepisů lístků. Při započtení neregistrovaných uživatelů zaznamenal systém ve zkušebním provozu 20 000 návštěv a byl využit zájemci z více než 50 zemí světa.

Ambicí Dne s Retrospektivní bibliografií bylo především představit výsledky digitalizačního projektu laické i odborné veřejnost a zároveň též rozšířit povědomí o existenci Retrospektivy. Oficiální program započal dopolední tiskovou konferenci, na níž řešitelé projektu a ředitel ÚČL Ing. Pavel Janáček Ph.D., představili Retrospektivní bibliografii a systém RETROBI přítomným zástupcům médií. Navazující odpolední seminář pak byl orientován především na odbornou veřejnost bohemistickou, knihovnickou a na zpracovatele článkových bibliografií v příbuzných oborech a institucích. Ve vstupní trojici příspěvků byla nejprve představena Retrospektivní bibliografie, její geneze a současnost. Daniel Řehák, dlouholetý správce lístkové kartotéky, se ve svém příspěvku soustředil především na historii projektu a vnitřní členění celé kartotéky, přičemž se nevyhnul ani jejím dílčím nedostatkům (neexcerpované časopisy a mezery v excerpci, řazení anonymních děl, problematika šifer atp.). Vojtěch Malínek následně představil systém RETROBI včetně praktických ukázek vyhledávání či přepisu lístků. Eliška Davidová pak prezentovala srovnávací analýzu jednotlivých literárněvědných článkových bibliografií v ČR a sousedních zemích, z níž bylo patrné, že co do online přístupnosti a rozsahu chronologického pokrytí patří zdroje ÚČL na přední místo.

V následném bloku zazněly příspěvky oslovených odborníků, kteří reprezentovali vždy jeden specifický okruh možných uživatelů Retrospektivní bibliografie, jehož očima hodnotili možnosti jejího využití. Zde pořadatele bohužel na poslední chvíli vytrestalo prosincové počasí, neb dva ze tří referentů se nakonec ze zdravotních důvodů nemohli akce zúčastnit. Jejich příspěvky však zazněly alespoň v zastoupení a poskytly cenné podněty pro následnou diskusi. Prof. Dalibor Tureček (FF JČU) nahlížel na Retrospektivní bibliografii očima literárního historika a do svého příspěvku promítl své dlouholeté zkušenosti s tímto zdrojem. PhDr. Věra Brožová (PedF UK) následně zhodnotila Retrospektivní bibliografii optikou vysokoškolského prostředí, a to jak z pozice pedagoga, tak zprostředkovaně i z pohledu studentů bohemistiky. PhDr. Polana Bregantová (Ústav dějin umění AV ČR) se pak věnovala současné situaci i vyhlídkám jednotlivých oborových článkových bibliografií. Po každém z příspěvků následovala diskuse, která přes zdánlivou neatraktivnost tématu otevřela řadu zajímavých otázek pro současnost i budoucnost jak literárněvědné článkové bibliografie, tak článkové bibliografie jako celku. Ukázalo se, že pro řadu zejména společenskovědních a humanitních oborů zůstává kvalitně vedená článková bibliografie elementárním předpokladem kvalitního základního výzkumu a že v řadě institucí byly v minulosti na tomto pole nashromážděny cenné zdroje jak v podobě lístkových kartoték, tak tištěných bibliografických přehledů, případně i v podobě elektronických databází. Pro svůj objem i specifickou strukturu se však tyto soubory často vzpírají snadnému převedení do elektronické podoby odpovídající moderním požadavkům. Potřeba jejich digitalizace se však všem zúčastněným stranám jeví jako stále potřebnější a naléhavější a cesta, kterou šla digitalizace Retrospektivní bibliografie, se snad ukázala jako nosné řešení.